Category Archives: Uncategorized

Agile Prague 2014

Dnes skončila konference Agile Prague 2014. Loni jsem z ní byl nadšený, letos jsem spíše rozpačitý. U spousty z přednášek jsem marně čekal na to, až mi řeknou něco co nevím. Takže tu vypíchnu jen pár nejzajímavějších.

Zlepšete svoje komunikační schopnosti aniž byste řekli jediné slovo

Paul Klipp

Když se budete bavit se Stevenem Hawkingem, budete mu skákat do řeči, abyste mu řekli svůj názor o černých dírách?

Nejvíc mě asi zaujalo povídání Paula Klippa o komunikaci. Neřekl mi nic co bych nevěděl, ale dokázal to pěkně vysvětlit. V zásadě říkal, že abychom mohli lépe komunikovat, tak se musíme naučit poslouchat. A to je jednoduché, stačí jenom

  1. Přestat mluvit
  2. Přestat přemýšlet o tom, co řeknu, až ten druhý domluví

Už jsem o tom psal loni. Nové bylo ale propojení s, nelekněte se, meditací. To že racionálně vím, že bych měl naslouchat, neznamená, že to budu dělat. K tomu prý pomáhá učit se meditovat. Ani ne tak samotná meditace, ale spíš to, jak mi to nejde. To jak medituju, medituju a najednou programuju nebo přemýšlím co nakoupit. Prý ten proces přikázání si, že se mám vrátit k meditování je stejný jako proces přikázání si, že mám naslouchat. Zajímavé. Stejně zajímavý byl i přístup řečníka. Nejen že to dal bez slidů, ale nechal lidi tři minuty zkoušet meditovat. To chce koule.

Doporučoval knížku Time to Think.

Nedělejte Agile

Bob Schatz

Povídání o tom, že Agile se nedá dělat. Že agilními se můžete stávat. Zajímavá myšlenka byla, že by se člověk měl vědomě zlepšovat. Ne jen chodit do práce, ale každý den vědět, v čem se chci zlepšit. To musím zkusit.

Líbil se mi i workshop o couchování, ale to je nezapsatelné. Připomněl jsem si a vyzkoušel GROW model.

A pak už mám jen pár postřehů a citátů.

Vascco Duarte povídal o NoEstimates. V zásadě to bylo o tom, že je lepší neodhadovat, jen nalámat story na menší a nepočítat jejich koplexitu, ale počet.

Testování nachází defekty, QA jim zabraňuje. Ray Scott

Nemůžete škálovat mizerný kód. Dean Leffingwell

Pomalý proces přímo vede k nízké kvalitě a vyšším nákladům. Vasco Duarte

No a pak se mi z nějakého důvodu líbily tyto slidy Claudia Perroneho

Důvěra a vlastnictví

Nemůžete donutit lidi, aby si navzájem věřili, ale můžete vytvořit kulturu, kde se dá důvěra budovat.

Dneska jsem náhodou narazil na obrázek, který mě zaujal. Bylo to v knize Agile Culture, kterou jsem buď nedočetl nebo jsem si ji vůbec nezapamatoval. Nicméně ten obrázek stojí za to. Tady je

Model důvěry a vlastnictví

Proč se mi tak líbí? Protože krásně vystihuje, proč se zavádění Agile ve spoustě firem nepovede. Na vodorovné ose máme pocit vlastnictví týmu nebo jednotlivce. O tom jsem psal nedávno. Vlevo je malý pocit vlastnictví, vpravo velký. Svislá osa znázorňuje míru důvěry vedení v zaměstnance. Nahoře je úplná důvěra, dole je velká potřeba kontroly.

Podívejme se nejdřív na čtverce mimo diagonálu. Černý znázorňuje selhání. V tomto případě je selhání důsledkem velké důvěry v lidi, kteří na to dlabou. Nemají pocit vlastnictví a zároveň na ně nikdo nedohlíží, takže není důvod, proč by to mělo fungovat. Nic překvapivého.

Zajímavější je červený čtverec. Tam se dostaneme, pokud mají lidé velký pocit vlastnictví, ale vedení jim nevěří, hlídá je procesy, kontrolními mechanizmy a jinými korporátními radovánkami. Tento stav je také nestabilní. Pocit vlastnictví je křehká věc, takže to dříve nebo později sklouzne do žlutého čtverce.

To je oblast, kde se pohybuje většina korporací a z které se zatraceně těžko vylézá. Obě osy spolu totiž souvisí a snadno tam vzniká začarovaný kruh. Lidé mají pocit, že jim vedení nevěří, tak na to kašlou, kvůli tomu jim vedení nevěří ještě víc, začne je ještě víc hlídat, kvůli čemuž na to lidi ještě víc kašlou, na což je potřeba zareagovat ještě přísnějšími procesy…

Lídři, soustřeďte se na „co“ a „proč“, nikdy na „jak“.

Agile je bohužel v zeleném čtverci. Abychom se tam dostali, tak musíme ten začarovaný kruh zlomit a to nejspíš změnou kultury. Pokud máme ve firemní kultuře nedůvěru, pokud na každou neznámou reagujeme procesem, tak nám Agile nemůže fungovat. Aby fungovat začalo, tak musíme kulturu změnit. Krůček po krůčku je potřeba uvolňovat omezení. Zároveň je potřeba zvyšovat pocit vlastnictví a doufat, že při tom nesejdeme z cesty. Naštěstí je ve skutečnosti ten pás na diagonále tlustší než na obrázku, takže se snad dá docela dobře manévrovat.

Je technologie to hlavní?

Představte si IT organizaci. V jejím středu je technologie – počítače, software, sítě tak dál. Technologie je to hlavní, kolem ní se točí všechno ostatní. Hlavně lidi, kteří jí slouží. Všichni ti programátoři, systémoví administrátoři, testeři, síťaři, manažeři, analytici, designéři, prodejci a kdoví kdo ještě. Technologie je evidentně to nejdůležitější, všechno ostatní je druhotné, té technologii podřízené. Když vám konkurence ukradne technologii nebo když vás technologicky předežene, tak jste namydlení, že?

Teď si přestavte houslového virtuóza. Je to fakt špička, má housle od starého mistra za neuvěřitelné peníze. Bez houslí nezahraje vůbec nic, housle jsou to, kolem čeho se točí celý jeho život. Lidé chodí na houslové koncerty, on je houslista. Housle jsou tam to hlavní, že? Blbost. Když mu dáte do ruky slušně udělané housle za pár šupů, tak si toho pravděpodobně většina posluchačů ani nevšimne. Důležitý je tam ten chlapík, housle jsou jen nástroj. Proto se nebojí, že si já koupím drahé housle a tím ho připravím o práci. On moc dobře ví, že se na ně nikdy nenaučím hrát.

Stejné je to i s tou technologií. Ano je důležitá a bez ní to nejde. Hlavní jsou tam ale ti lidé. Lidé jsou to co vás odlišuje od konkurence, lidé jsou to zásadní, to o co musíte pečovat.

Možná je to pro vás samozřejmé, mě osvítil tento týden až náš CEO. Předváděli jsme mu, co se chystáme dělat. Takové to, sem šoupneme Hadoop, sem dáme jinou open source technologii, tady použijeme tuto existující metodiku. Zkrátka jsme popisovali, jak poskládáme věci, které za nás udělal nebo vymyslel někdo jiný. No a náš ředitel se na to podíval a zeptal se, kde tam vidíme naše duševní vlastnictví? Na chvíli zavládlo zděšené ticho, všem to v hlavě šrotovalo, jestli náhodou nenaznačuje, že jsme tam zbyteční. Nakonec to zachránil někdo duchapřítomný, kdo mu řekl, že naše duševní vlastnictví je v tom, jak to všechno umíme škálovat.

To je přesně ono. Naše největší konkurenční výhoda není v tom, že máme technologii, kterou nikdo jiný nemá. To hlavní jsou lidi, kteří ji umí vyrobit, upravit, provozovat, testovat, prodávat a dodávat zákazníkům. Ano, máme tam pár komponent, které jsou unikátní. Když ale konkurence přijde s něčím lepším, tak bude záležet jen na našich lidech, jestli na to dokáží odpovědět. Je to stejné jako s tím houslistou. Housle jsou mi k ničemu, když na ně neumím hrát. Stejně tak je technologie k ničemu, když kolem ní nemám lidi, kteří z ní dokážou vyloudit něco užitečného.

Trochu jsem váhal, jestli můžu dávat na osobní blog nápady svého CEO. Co když je to tajné? Pak mi ale došlo, že mi to různí lidé říkali několikrát, já jsem to jen špatně pochopil.

Vezměme například Peopleware z roku 1987. Teď jsem si ji znovu otevřel a čtu.

Náš úspěch pramení z dobrých vazeb mezi všemi zúčastněnými, naše neúspěchy pramení ze špatných vazeb. Hlavní důvod, proč máme sklon se soustředit spíše na technickou stranu věci než na lidskou není to, že je zásadnější. Je to proto, že je to jednodušší. Nainstalovat nový disk je triviální v porovnání s tím, jak zjistit proč je Horác vynervovaný a proč je Zuzka nespokojená už po pár měsících ve firmě.

Nebo Facts and Falacies of Software Engineering, fakt číslo 1.

Nejdůležitější faktor v práci na software nejsou nástroje a techniky použité programátory, je to kvalita programátorů samotných.

Takhle bych mohl pokračovat dál, třeba přes agilní manifest, ale nic nového bych tím neřekl. Lidé jsou pro tvorbu produktu důležití. To všichni víme.

Co mi došlo až tento týden je to, že lidé jsou natolik pro produkt důležití, že se sami tím produktem stávají. Technologie bez lidí je stejně užitečná jako housle bez houslisty. Jakmile si toto uvědomíte, začne vám dávat spousta věcí smysl. Začne vám dávat smysl celý ten boom kolem Software as a Service. Jeho výhoda je přesně v tom, že dává možnost k software přibalit šikovné lidi. To se u krabicového řešení udělat nedá.

Začne vám dávat smysl všechen ten shelfware v korporacích. To, že si banka za několik milionů koupí SW, který pak ani nenainstaluje. Bez lidí je ten software k ničemu. Kdybych já si koupil stradivárky, měl bych je taky ve vitríně.

Začne vám také dávat smysl, proč Netflix, Facebook, Twitter a další dávají skoro všechnu svoji technologii k dispozici jako open source. Proč se nebojí, že to někdo vezme a začne jim konkurovat? Protože vědí, že technologie není to hlavní. Netflix dobře ví, že i když vezmu všechnu jejich technologii, tak mi bude trvat hrozně dlouho, než vybuduji organizaci, která bude mít stejné know-how, kulturu, kontakty a komunitu, jakou mají oni.

Začne vám dávat smysl, proč spousta skvělých a novátorských technologických nápadů neuspěje. Proč smetanu slízne často někdo jiný. Protože technologie je jenom nástroj, zásadní jsou hlavně lidi kolem.