Archive for the ‘Uncategorized’ Category

Dokumentokineze

Sunday, November 9th, 2014

Dokumentokineze je jev velmi podobný telekinezi. Tam, kde se telekineze snaží o ovládání reality pomocí myšlenek, tam se dokumentokineze pokouší o ovládání reality pomocí dokumentů.

Určitě jste se s tím setkali. Mám problém tak napíši dokument a tím se problém vyřeší. Představte si například, že jste manažer a vaši podřízení nepíší testy. Zmetci. Řešení je snadné. Napíšete vyhlášku, že všichni musí psát testy. Hmm, to by bylo moc krátké. Tak tam připíšete jaké testy psát, kolik jich má být, jak se to bude kontrolovat a tak dál. Jste osvícený manažer, takže si tu část se sazebníkem postihů necháte pro sebe. Krásná vyhláška. Pošlete to všem k revizi, ale kromě pár obvyklých remcalů a pár kosmetických detailů se nikdo neozve. Skvělé, vyhláška schválena.

Počkáte pár týdnů a co to? Testy pořád nikdo nepíše. Jak je to možné? Bohužel, dokumentokineze má stejnou úspěšnost jako telekineze. Existuje nemálo lidí, kteří v ní věří, ale v kontrolovaných podmínkách se její úspěšnost nedaří dokázat.

Proč? Lepší otázka je, proč by měl dokument ovlivnit realitu nebo chování lidí? Jak už jsem tu kdysi psal, lidi nečtou. Ale i kdyby četli, tak jen na základě dokumentu své chování nezmění. Proč? Změnit se je těžké a jedno přečtení dokumentu jim k tomu nepomůže. Každý také už podobných dokumentů viděl stovky a většina z nich tak nějak vyšuměla. Navíc, kdyby se všechna ta nařízení měla dodržovat, tak nikdo nic neudělá.

Ale to všechno jsou podružnosti. Hlavním důvodem nefunkčnosti dokumentokineze je to, že neřeší příčiny problému. Když lidé nepíší testy, tak to má nějaký důvod. Možná nevědí jak. Nebo nemají potřebné nástroje. Nejspíš na ně nemají čas nebo nevěří, že to jim testy k něčemu budou. Příčin může být hromada, ale je téměř jisté, že je napsáním dokumentu nevyřeším. Můžu popsat tuny papíru, ale když nevyřeším opravdovou příčinu problému, tak jsou mi dokumenty dobré leda tak k hledání viníka.

Nechci říci, že dokumenty jsou zbytečné. To by bylo stejné jako tvrdit, že myšlenky jsou zbytečné, jen proto, že se pomocí nich nedá stěhovat nábytek. Dokumenty mohou být dobrý nástroj pro řešení příčin problémů. Když například zjistím, že lidi na testy zapomínají, tak mi pomůže kontrolní seznam. Díky němu na testy nezapomenou. Pokud ovšem nemají na testy čas, tak ten samý kontrolní seznam bude naprosto k ničemu. Takže bych vás tímto chtěl poprosit, než se pustíte do psaní dokumentu, zamyslete se nad tím, jestli vám pomůže vyřešit příčinu problému nebo jestli se náhodou nepokoušíte o dokumentokinezi.

Agile Prague 2014

Tuesday, September 16th, 2014

Dnes skončila konference Agile Prague 2014. Loni jsem z ní byl nadšený, letos jsem spíše rozpačitý. U spousty z přednášek jsem marně čekal na to, až mi řeknou něco co nevím. Takže tu vypíchnu jen pár nejzajímavějších.

Zlepšete svoje komunikační schopnosti aniž byste řekli jediné slovo

Paul Klipp

Když se budete bavit se Stevenem Hawkingem, budete mu skákat do řeči, abyste mu řekli svůj názor o černých dírách?

Nejvíc mě asi zaujalo povídání Paula Klippa o komunikaci. Neřekl mi nic co bych nevěděl, ale dokázal to pěkně vysvětlit. V zásadě říkal, že abychom mohli lépe komunikovat, tak se musíme naučit poslouchat. A to je jednoduché, stačí jenom

  1. Přestat mluvit
  2. Přestat přemýšlet o tom, co řeknu, až ten druhý domluví

Už jsem o tom psal loni. Nové bylo ale propojení s, nelekněte se, meditací. To že racionálně vím, že bych měl naslouchat, neznamená, že to budu dělat. K tomu prý pomáhá učit se meditovat. Ani ne tak samotná meditace, ale spíš to, jak mi to nejde. To jak medituju, medituju a najednou programuju nebo přemýšlím co nakoupit. Prý ten proces přikázání si, že se mám vrátit k meditování je stejný jako proces přikázání si, že mám naslouchat. Zajímavé. Stejně zajímavý byl i přístup řečníka. Nejen že to dal bez slidů, ale nechal lidi tři minuty zkoušet meditovat. To chce koule.

Doporučoval knížku Time to Think.

Nedělejte Agile

Bob Schatz

Povídání o tom, že Agile se nedá dělat. Že agilními se můžete stávat. Zajímavá myšlenka byla, že by se člověk měl vědomě zlepšovat. Ne jen chodit do práce, ale každý den vědět, v čem se chci zlepšit. To musím zkusit.

Líbil se mi i workshop o couchování, ale to je nezapsatelné. Připomněl jsem si a vyzkoušel GROW model.

A pak už mám jen pár postřehů a citátů.

Vascco Duarte povídal o NoEstimates. V zásadě to bylo o tom, že je lepší neodhadovat, jen nalámat story na menší a nepočítat jejich koplexitu, ale počet.

Testování nachází defekty, QA jim zabraňuje. Ray Scott

Nemůžete škálovat mizerný kód. Dean Leffingwell

Pomalý proces přímo vede k nízké kvalitě a vyšším nákladům. Vasco Duarte

No a pak se mi z nějakého důvodu líbily tyto slidy Claudia Perroneho

Terraforming organisations from Claudio Perrone

Terraforming organisations from Claudio Perrone

Důvěra a vlastnictví

Tuesday, July 1st, 2014

Nemůžete donutit lidi, aby si navzájem věřili, ale můžete vytvořit kulturu, kde se dá důvěra budovat.

Dneska jsem náhodou narazil na obrázek, který mě zaujal. Bylo to v knize Agile Culture, kterou jsem buď nedočetl nebo jsem si ji vůbec nezapamatoval. Nicméně ten obrázek stojí za to. Tady je

Model důvěry a vlastnictví

Proč se mi tak líbí? Protože krásně vystihuje, proč se zavádění Agile ve spoustě firem nepovede. Na vodorovné ose máme pocit vlastnictví týmu nebo jednotlivce. O tom jsem psal nedávno. Vlevo je malý pocit vlastnictví, vpravo velký. Svislá osa znázorňuje míru důvěry vedení v zaměstnance. Nahoře je úplná důvěra, dole je velká potřeba kontroly.

Podívejme se nejdřív na čtverce mimo diagonálu. Černý znázorňuje selhání. V tomto případě je selhání důsledkem velké důvěry v lidi, kteří na to dlabou. Nemají pocit vlastnictví a zároveň na ně nikdo nedohlíží, takže není důvod, proč by to mělo fungovat. Nic překvapivého.

Zajímavější je červený čtverec. Tam se dostaneme, pokud mají lidé velký pocit vlastnictví, ale vedení jim nevěří, hlídá je procesy, kontrolními mechanizmy a jinými korporátními radovánkami. Tento stav je také nestabilní. Pocit vlastnictví je křehká věc, takže to dříve nebo později sklouzne do žlutého čtverce.

To je oblast, kde se pohybuje většina korporací a z které se zatraceně těžko vylézá. Obě osy spolu totiž souvisí a snadno tam vzniká začarovaný kruh. Lidé mají pocit, že jim vedení nevěří, tak na to kašlou, kvůli tomu jim vedení nevěří ještě víc, začne je ještě víc hlídat, kvůli čemuž na to lidi ještě víc kašlou, na což je potřeba zareagovat ještě přísnějšími procesy...

Lídři, soustřeďte se na „co“ a „proč“, nikdy na „jak“.

Agile je bohužel v zeleném čtverci. Abychom se tam dostali, tak musíme ten začarovaný kruh zlomit a to nejspíš změnou kultury. Pokud máme ve firemní kultuře nedůvěru, pokud na každou neznámou reagujeme procesem, tak nám Agile nemůže fungovat. Aby fungovat začalo, tak musíme kulturu změnit. Krůček po krůčku je potřeba uvolňovat omezení. Zároveň je potřeba zvyšovat pocit vlastnictví a doufat, že při tom nesejdeme z cesty. Naštěstí je ve skutečnosti ten pás na diagonále tlustší než na obrázku, takže se snad dá docela dobře manévrovat.