Blíží se čas Vánoc, čas tradic. Čas odlévání olova, čas stavění betlémů, čas performance review. Stejně jako Vánoce se i revize našeho výkonu dostavila naprosto nečekaně. Zdá se to jako včera, kdy jsme si u příležitosti letního slunovratu nastavovali své cíle na další pololetí. A najednou, naprosto bez varování, je tu prosinec a s ním i obávaný dopis začínající slovy „Drahá DobroRodino“. Takový úvod nevěstí nikdy nic dobrého. A ano je to tak, na konci dlouhého textu, který dokáží přečíst jen ti nejotrlejší, se vyjímá krásná tabulka do kdy má být jaký úkon hotov. Kam se hrabe adventní kalendář.

V méně zkušených kolezích takovýto email vzbudí paniku. No jo, cíle, jaké já mám vlastně cíle? To jsme přeci zadávali do toho strašného systému. Jak se vlastně jmenuje? Jaké tam mám heslo? Zkrátka a dobře nastává ten krásný shon s lehkým závanem paniky, který je tak vlastní i jiným vánočním tradicím.

A stejně jako většina ostatních tradice i tato je spíše jen trpěným zvykem. Nikdo moc nechápe, proč se to vlastně všechno dělá, vynakládá se obrovské úsilí a přínos veškerý žádný. Správně bychom si měli v klidu sednout, popovídat si, tak nějak popřemýšlet o životě, o tom kdo jsme, odkud a kam jdeme. My místo toho vyplňujeme nějaké nesmyslné dotazníky a dáváme si nějaké cíle, na které si vzpomeneme až zase za půl roku.

Nezbývá se zamyslet nad tím proč to vlastně děláme, proč se neozveme, proč to nezměníme? Proč nikdo neřekne, že to je zbytečná ztráta času? Chvíli jsem si myslel, že je to jako u nás doma s Mikulášem. U nás většinou nechodil Mikuláš, ale jenom čert. Pamatuji se, že jsem přišel na to, že to není čert, ale převlečená maminka. Možná je to tím, že jsem byl nadmíru inteligentní dítě, možná tím, že dělala čerta až do mých patnácti let. Nicméně jsem jí nikdy neřekl „Mami, já vím že jsi to ty“, hrál jsem to s ní a dělal, že je to čert. Asi jsem jí nechtě ranit.

Myslel jsem si, že stejný důvod může být i za tím, proč se proti performance review neozveme. Třeba nechceme ranit něčí city, třeba to divadlo odehráváme tak nějak ze slušnosti. Ale pak jsem si vzpomněl na pilíř našich firemních hodnot „Life’s short, troll hard“. Slušnost nebude to, co by nás motivovalo k hraní takového divadýlka.

Motiv je jiný, i když také vánoční. V některých rodinách je silná hlava rodiny, která lpí na dodržování tradic. K večeři musí být kapr, a basta! Je jedno, že půlce rodiny kapr nechutná a druhé se z něj dělá zle. Tradice je tradice. Je jednoduší se překonat a dát si jednou za rok kapra, než proti tomu bojovat. Vina by totiž padla jednoznačně na nás. Je přeci naše chyba, že nám kapr nechutná nebo že jsem si svým zhýralým životem zničili žaludek, takže se nám z mastného dělá zle.

Stejné je to i s performance review. Víme, že v samotném dělání performance review chyba být nemůže, to je zdokumentovaná tradice už z dob faraónů. Na to by už přeci někdo musel dávno přijít, kdyby to nedávalo smysl. Vina musí být jednoznačně v nás. Je přeci naše chyba, že to bereme jen jako divadýlko. Je naše chyba, že si cíle neopakujeme každý týden. Za všechno můžeme my, performance review jsou přeci uznávaným korporátním standardem. Nefungují právě proto, že je bereme jenom jako divadýlko.

Je zjevné, že kdybychom se proti tradici ozvali, bylo by to všechno ještě mnohem horší. Performance review by nikdo nezrušil. Naopak, muselo by se dohlédnout, že tradici nejen dodržujeme, ale že ji dodržujeme rádi a s nadšením. Tak hrajeme divadýlko a čekáme, až se to všechno nějak přežene. Vyplnění těch pár formulářů nám nesebere víc než hodinu života a do letního slunovratu je to přeci jenom daleko. Užijte si hezké Vánoce.

Definice

Salámová metoda je označení pro praxi či taktiku, kdy se kontroverzní či obtížné cíle, řešení a požadavky, které by se celkově prosazovaly jen těžko, nebo by byly zcela neprůchodné, rozdělí na malé dílčí krůčky a prosazují se postupně. Pojem se používá pro popis postupů v širokém spektru oblastí počínaje vojenstvím a pokračuje přes zákonodárné snahy až po prosazování tras dálnic. [1]

Alternativní názvy

Salámová taktika, vaření žáby

Motivace a použití

Salámové metoda je velmi účinná útočná taktika, často používaná k prosazení cílů v situacích, kdy je potřeba prosadit něco na první pohled neprosaditelného. Za pomoci posloupnosti malých a zdánlivě neškodných kroků je možné vmanévrovat protivníka v podstatě do jakékoliv pozice. Celá metoda je založena na faktu, že soupeř považuje jednotlivé kroky za málo nebezpečné či dokonce neškodné a celý záměr si uvědomí, až když je pozdě.

Možné protiútoky a obrana proti nim

Rozlišujeme dvě fáze, v kterých se oběť může pokusit o obranu

Obrana v počátku
Pokud soupeř odhalí, že se pokoušíte o salámovou taktiku, může se začít bránit již v počátečních fázích hry. V takovém případě je dobré zahrát hru „Čisté úmysly“ nebo „Jak vás něco takového mohlo napadnout?“. I když soupeř vaši taktiku odhalí, je pro ně nesmírně obtížné se bránit. Vždyť se vlastně nic nestalo. Vždyť po něm chcete jen drobnost. Proč se rozčiluje kvůli takové maličkosti?

Obrana v pozdější fázi
Mnohem častější je varianta, kdy si protivník uvědomí co se děje, až když už je téměř vmanévrován tam, kam je potřeba. V takovém případě je jeho možnost obrany rovněž omezená. Se všemi předchozími kroky přeci souhlasil a nyní chce najednou couvnout? To se nemohl ozvat rovnou? To jde zcela jistě proti našim korporátním zásadám. Je rovněž možné zahrát hru „Teď už je to jedno“.

Realizační rady

Ačkoliv je tato technika vysoce účinná, je potřeba vhodně volit velikost kroku. Pokud je jeden z kroků, obzvláště v počátku, příliš velký, hrozí odhalení vašeho záměru. Oponent rovněž dostane příležitost a záminku k obraně. Při velkém počátečním kroku je velmi obtížné zahrát „Čisté úmysly“ nebo „Jak vás něco takového mohlo napadnout?“. Pokud k příliš velkému kroku dojde ke konci, je jeho nebezpečí menší, protože v pozdějších fázích hry máme silnější pozici. Navíc, když si soupeř uvědomí, kam až jsme ho dostali, je jeho motivace k boji výrazně oslabena. Z těchto důvodů doporučujeme začít malými kroky a s postupem času je prodlužovat.

Zdroje

[1] Salámová metoda – Wikipedia
[2] Jistě, pane premiére – Jaderné odstrašování

Popis hry

Cargo kult je týmová hra, v které hráči imitují aspekty určitého postupu či metodiky aniž by přejali její podstatu. V oblasti softwarového inženýrství toto chování poprvé popsal Steve McConnel v článku Cargo Cult Software Engineering (IEEE Software, 2000). Náš kolektiv autorů tuto hru pozoroval v různých variantách. Např. RUP bez iterací, Kanban bez omezení rozdělané práce, Scrum bez dedikovaného týmu, DevOps bez spolupráce mezi OPS a vývojáři nebo Extrémní programování bez automatických testů. Oblíbené jsou rovněž „agilní“ metodiky bez retrospektivy či vyhledávání zpětné vazby.

Pojmenování

Jméno je převzato z označení náboženských hnutí v Melanesii po druhé světové válce. Místní obyvatelstvo se snažilo opakováním rituálů bílých návštěvníků získat hodnotné zboží – cargo. Patrně nejznámějším příkladem je budování atrap letišť, letadel a napodobování rituálů pozemního personálu. Domorodci je odpozorovali během přítomnosti americké armády, od které získali mnoho užitečných věcí. (zdroj Wikipedia)

Účel hry

Názory expertů na účel hry se liší. Příčinou rozporů je nemožnost objektivnímu výzkumu. Hráči sami netuší, že se účastní této hry a na přímé dotazy reagují podrážděně. Pokud jsou si své účasti ve hře vědomi, často netuší proč se v jejich společnosti hraje. Jelikož se ale jedná o velmi populární hru, předložíme několik nejuznávanějších názorů.

Nepochopení

Nejsimpličtějším výkladem je prosté nepochopení. Korporátní management převezme postup, nicméně nepochopí jeho podstatu. Tento výklad je nepravděpodobný, protože všechny moderní metodiky jsou velmi snadno pochopitelné.

Popírání

Z reakcí respondentů někteří experti usuzují, že si někteří hráči svoji účast ve hře neuvědomují nebo popírají, že by hru hráli. Jsou přesvědčeni, že u nich nejde o imitaci, ale že opravdu aplikují metodiku správně. V tomto ohledu se příliš neliší od Melanéských domorodců. O příčinách takového popírání reality můžeme jenom spekulovat. Pravděpodobně jde o podvědomý strach z neúspěchu, který je v korporátním prostředí obzvláště silný. Tuto hypotézu by potvrzovalo i často pozorované vyhýbání se retrospekci. Při případném zkoumání neúspěchů by se muselo zjistit, že je metodika využívána nesprávně. Hráči podobný výsledek podvědomě tuší a vyhýbají se jakékoliv činnosti, která by na tento fakt upozornila.

Setrvačnost

Korporace vykazují velikou setrvačnost. Jakýkoliv pokus o změnu jejich směru vyžaduje velké množství energie. Často není potřebná energie dostupná a pokus o změnu skončí v polovině nebo na začátku. Tato hypotéza by vysvětlovala, proč se v některých společnostech skončí už u přejmenování schůzí a vykazovacího systému aniž by se změnilo cokoliv jiného.

Možné protiútoky a obrana proti nim

Vzhledem k tomu, že jde o týmovou hru, které se často účastní celá oddělení nebo i korporace, protiútoky proti této hře nebývají časté. Pokud se přeci jen objeví, mají obvykle dvě základní podoby.

Rebélie

Nejčastěji na cargo kult útočí malé skupinky pracovníků, kteří se snaží přejmout i podstatu imitované metodiky. Doufají, že se tím zvýší jejich efektivita a tím přesvědčí i zbytek hráčů přestat imitovat.

Obrana proti rebélii je jednoduchá. Většina moderních metodik vyžaduje určité podmínky. Například soustředění se na jeden projekt a tím pádem málo časté přepínání mezi úkoly. V takovém případě stačí tyto podmínky narušit. Například jednotlivým rebelům přidělit několik rolí nebo paralelně probíhajících úkolů, čím zaručíme jejich neúspěch.

Osvícený management

Z nepodložených zdrojů jsme zaslechli i o případech, kdy se o nápravu pokusil management. Jak již bylo uvedeno v části setrvačnost, je takový tlak z hora rozprostřen do velké plochy a tím pádem vyžaduje neuvěřitelné množství energie. Je snadné poukázat na vynaložené prostředky a takovou snahu včas zmařit.