Software is hard. [Donald Knuth]

Tak jsem tu zas s další pidirecenzí knihy pro úchyly jako jsem já a doufám že i vy. V originále se jmenuje Dreaming in Code, a napsal ji Scott Rosenberg. Její podtitul mluví za vše: „Dva tucty programátorů, tři roky, 4 732 chyb a jedna výprava za výjimečným programem.“
O čem, že to je? Pan Mitchell Kapor, zakladatel Lotusu, si vydělal nějakých sto milionů dolarů na Lotusu 1-2-3. No a jelikož nevěděl co s penězi, tak se rozhodl, že založí Open Source projekt, který vyřeší jeho a ostatně i naše trable s MS Outlookem. Že napíše něco mnohem lepšího. Program, který změní svět. Který úplně převrátí náš pohled na na PIM programy. Převratný programu Chandler. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není divu. Ono se to moc nepodařilo. O to je ta kniha zajímavější.
Autor po tři roky sledoval marnou snahu týmu, tento program napsat. A musím přiznat, že je to čtení jen pro silné nátury. Je to čtení o tom, jak se neustále dohadovali, co vlastně chtějí naprogramovat, jak to chtějí naprogramovat, co to bude dělat, jak to bude vypadat, jaké knihovny použít. V prvním roce v podstatě nenapsali nic užitečného. K první použitelné verzi se blížili asi po třech letech! To už to ovšem autor knihy vzdal a šel dělat něco užitečnějšího. Podobně otřesný zážitek jsem zažil naposled, když jsem sledoval Sin City ve Francouzštině.
Co knihu dělá stravitelnou a i užitečnou jsou citace a četné odkazy na další literaturu. Autor často odbočí, problémy Chendleru zobecňuje a píše, co o problému kdo zajímavého napsal. Takže, až vás příště budu ohromovat nějakým citátem, tak víte, kde jsem ho našel.
Takže abych to shrnul, pokud vás zajímá vývoj software, máte silný žaludek a nemáte dost odstrašujících příkladů z vlastní praxe, kniha Dreaming in Code je pro vás ta pravá. Dávám jí chabých 6 hvězdiček z deseti. A dovolte mi zakončit citátem, který knihu docela vystihuje. Jde o odpověď, kterou dal Linus Torvalds na otázku, jakou radu by dal lidem, kteří se pouštějí do velkého projektu.

Nikdo by se neměl pouštět do velkých projektů. Začněte s malým, triviálním projektem a nikdy neočekávejte, že bude velký. Když to budete čekat, jenom ho předimenzujete a budete si myslet, že je důležitější, než pravděpodobně v dané fázi je. Nebo ještě hůř, představa té hromady práce vás může úplně odradit. Takže začněte v malém a myslete na detaily. Nemyslete na velký obraz a fantastický design. Pokud to neřeší okamžitou potřebu, je to zcela jistě předimenzováno.

Půl roku v laboratoři vás dokáže uchránit od deseti minut v knihovně.

Původně jsem chtěl psát o svých pokusech se Spring OSGI modulem, ale přišlo mi lepší počkat si, až se ve středu něco poučím na CZJUGu. Takže vás dneska čeká další z mých minirecenzí knih. Tentokrát budu psát o hardcore koderské knize s názvem Beautiful Code. Autora neuvádím, protože co kapitola, to jiný autor. Jde v podstatě o kompilaci textů různých programátorů. Všichni se zamýšlí nad tím, co to je nádherný kód.

Nápad je to dobrý, nicméně takto sepsaná kniha má i své mouchy. Není konzistentní, takže některé kapitoly mě hodně bavily, jiné zase vůbec. Například kapitola o tom, jak funguje přenos dat v Subversion je hodně zajímavá. Stejně tak kapitola o MapReduce. Na druhou stranu, z některých kapitol jsem přečetl jen první dvě stránky a pak je přeskočil.

Samozřejmě, že se v té knize člověk nedozví, jak napsat nádherný kód. Zajímavé ale je, že spousta autorů sdílí názor, že nádherný kód = jednoduchý kód. Několik odvážlivců si dokonce píše i o tom, že nejlepší kód je ten, který vůbec nenapíšeme. Docela s nimi souhlasím, bohužel ne vždy se tím řídím.

Takže abych to shrnul: z knihy mám rozpačitý pocit. Vůbec by neškodilo, kdyby byla poloviční. Je ale možné, že někomu jinému by se líbily jiné kapitoly. Takže uděluji slabých 5 hvězdiček z deseti.