Postupem času mi začíná vadit, že lidé mají veliký problém s řešením problémů. Protože mě se mi toto postižení také nevyhýbá, tak jsem si to tu chtěl trochu ujasnit. Přitom je to tak jednoduché. Pokud se vyskytne nějaký problém, je potřeba postupovat následovně.

1. Rozhodnout se, jestli chceme problém řešit.
2. Najít příčinu
3. Napravit problém, pokud to stojí za to
4. Pokud problém přetrvává, začít znovu od začátku.

Je to jednoduché jako facka, ale přesto se u jednotlivých bodů zastavím

Rozhodnout se, jestli chceme problém řešit

Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu,
dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu
a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.
Fridrich Öttinger

Ano je to tak, ne všechny problémy si zasluhují být vyřešeny, ne všechny problémy vyžadují, abychom je řešili my. Ne všechny problémy vyřešit dokážeme. Uznávám, v ideálním světě bychom se po každém problému měli vrhnou a okamžitě ho rozcupovat na kousky. V realitě to bohužel nejde. Máme jen jednu hlavu a problémů se nám do ní moc nevejde. Proto je potřeba se pokaždé zamyslet, jestli nemáme něco důležitějšího na práci.

Dokonce existují i problémy, které dokáže někdo jiný vyřešit lépe než my. V takovém případě šup s problémem pryč. Je to těžké. Zvlášť když jste jako já nejlepší na světě. Ale nebojte, vaší nenahraditelnosti trocha delegování neuškodí.

Najít příčinu

Něco je potřeba udělat. Toto je něco. Tudíž je toto potřeba udělat. Sir Humphrey Appleby

K tomuto bodu snad není potřeba nic dodávat. Než můžu problém napravit, musím najít příčinu! Opravdu najít, ne jen si něco myslet. Je potřeba zašpinit si ruce, nasbírat data, udělat měření, zeptat se nezávislých expertů, cokoliv. Tato fáze na rozdíl od předchozích chce nějakou práci, ale věřte mi, vyplatí se to.

Napravit problém, pokud to stojí za to

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Pokud znám příčinu, tak už obvykle vím, jak problém vyřešit. Nejlepší je příčinu odstranit. Pokud by to bylo moc složité nebo pracné, můžeme se pokusit řešit negativní následky. Ale to je až záložní varianta. Pokud neodstraním příčinu, tak problém obvykle vyhřezne někde jinde. Tak jako tak, je důležité je si znovu porovnat náklady na řešení se současným stavem. Některá řešení totiž přináší víc škody než užitku.

Pokud problém přetrvává, začít znovu od začátku

Pokud něco nefunguje, dělejte toho víc.
První pravidlo špatného managementu

Jsou i lidé méně dokonalí než já, kteří každý problém nevyřeší hned na první pokus. Některé problémy také mohou mít víc příčin. Pokud tato situace nastane, je potřeba začít od začátku. Ano od bodu jedna. Je těžké opustit problém, který jsme nedořešili, ale vždycky dává smysl, zamyslet se jestli je to ještě aktuální nebo jestli neexistuje někdo kvalifikovanější. Rozhodně není radno přeskakovat opětovné hledání příčin.

Tak co, zní to rozumně, že? Tak proč to sakra neděláme? Proč to všelijak přeskakujeme, prohazujeme a podobně? Čert ví, ale pro zajímavost si tu ještě sepíšu alternativy, s kterými se dnes a denně potkávám.

Hop sem, hop tam

Vidím problém, vrhnu se na něj. Vidím další, hrr na něj. Jéé další, ten taky musím vyřešit. A už to jede. Toto se mi stává každý týden. Jak se tomu dá zabránit? Agilisti to za nás vyřešili. Stačí mít seznam, pěkně seřazený podle priority a nové problémy zapisovat na místo, které jim náleží. Až se problém dostane navrch, tak ho vyřešíte. Odborníci tento přístup označují termínem „průser driven developement“. Zní to hanlivě, ale mě se to líbí. V PDD vždy řešíme největší průser. A to až do té doby, než ho snížíme natolik, že klesne pod druhý největší nebo než něco jiného aktuálně největší průser přeroste. Dagi by namítnul, že tomu chybí koncepce. On je takový pečlivý a systematický. Má pravdu, ale i PDD je mnohem lepší než chaotické řešení potíží bez ohledu na jejich prioritu.

Řešení problému bez znalosti příčiny

Dvakrát měř, jednou řež.
Teta Kateřina

To je přístup, který mě vytáčí úplně nejvíc. Mám problém. Myslím si, že znám řešení. Tak nepátrám po příčině a rovnou začnu řešit. Pokud je to řešení levné a rychlé, tak proč ne. Ale viděl jsem nespočet zdlouhavých a nákladných pokusů o řešení problému bez znalosti příčin. Není nic zoufalejšího, než vidět tým, který se několik měsíců pachtí s řešením, aby nakonec zjistil, že problém zůstal nebo se dokonce i prohloubil.

Co s tím? Dělejte to jako v Google. Bez znalosti dat se nepouštějte do žádných větších akcí. Já chápu, že naprosto přesně víte jak problém vyřešit. Dokud mi ale neukážete důkazy, tak vám nabídnu svoji zázračnou hadí mastičku. Ta pomáhá na všechno, takže určitě vyřeší i vaši potíž.

Řešení hledá problém

Znáte to, už dlouho chcete změnit stávající stav. Víte, že tak jak to je, je naprosto špatně. Víte dokonce i jak by to mělo být správně. Ale kvůli zatracenému PDD vás k tomu nechtějí pustit. Prý jsou důležitější věci. Ale teď se konečně objevil problém, který se tou vaší vysněnou změnou určitě vyřeší. Hurá. Akorát, jsme tak kde jsme byli. Ano, pravděpodobně se věci posunou lepším směrem. Je tu ale velké riziko, že pokud to ten problém neřeší, tak vás PDD přeruší v půlce a donutí najít a vyřešit příčinu. Můžete mít samozřejmě pravdu nebo i kus štěstí a vaše vysněná změna může daný problém řešit. Ale i tak bych doporučoval nejdřív si to ověřit. Prostě nezbývá než měřit, dělat pokusy a pátrat.

Uznávám, že věci příliš zjednodušuji. To víte, jsem takový přízemní člověk. Velké ideály mi nic neříkají. No tak dobře, uznávám, že občas je potřeba dělat věci bláhové, bez racionálních podkladů, bez rozmyslu. Občas je potřeba zariskovat a prostě to zkusit. Je ale nezbytné to dělat vědomě. Je nutné si přiznat, že nevíme co děláme, ale že nám nic jiného nezbývá. Neuvěřitelně mě ale štve, když lidi předstírají, že jednají racionálně a přitom se chovají chaoticky. Co hůř, nejvíc mě to štve u sebe.