Posledních několik měsíců pracujeme s kolegy pomocí metody mob programming. V jednoduchosti jde o to, že celý tým pracuje u jednoho počítače, jeden píše, ostatní navigují. Funguje nám to úplně skvěle, měli byste to určitě také zkusit. Abych vám to trochu usnadnil, tak tu zkusím sepsat naše zkušenosti.

Výhody

Začnu výhodami. Ta nejzajímavější je pro mě ta, že odpadne většina ceremonií a koordinace. Celý tým pracuje pohromadě na jedné věci, nemusí se tedy koordinovat, dělat schůzky a navzájem se vyrušovat.

Představte si, že rozjíždíte nový projekt. Pokud pracujete klasicky, každý vývojář na vlastním písečku, tak je to celkem složité. Nejdřív musíte vymyslet a rozdělit úkoly pro jednotlivé vývojáře. Jarda bude zakládat strukturu projektu, Pepa bude studovat dokumentaci k externím systémům, Karolína bude chystat testovací prostředí. I když máte náhodou dost úkolů pro celý tým, tak se ti lidé musí neustále koordinovat. Věříte Jardovi, že strukturu projektu založí tak, že bude vyhovovat celému týmu? Co když to bude mít hotové a Karolína vymyslí lepší postup? Je zakládání testovací prostředí opravdu tak důležité, že se musí dělat hned, nebo to děláte jen proto, aby měli všichni co dělat? Jak Pepa předá znalosti dokumentace ostatním?

V mobu je to všechno mnohem snazší. Je nejdůležitější založit strukturu projektu? Všichni to dělají pohromadě. Dokončili jsme to? Všichni se vrhnout na něco jiného. Koordinace tam samozřejmě stejně probíhá, ale přirozeně, v průběhu práce. Vezměme například plánování. Právě jsme něco dokončili a nevíme co dál? Společně vybereme další nejdůležitější věc a vrhneme se na ní. Nemusíme řešit kdo umí co líp, kdo je na co specializovaný. Potřebujete retrospektivu? Není problém, uděláme ji hned. Není potřeba svolávat zvláštní meeting, všichni máme čas najednou. Zpočátku jsme tak třeba retrospektivu občas i několikrát denně a bylo to naprosto přirozené, jenom se tým přepl z módu programování do módu retrospektiva. Code review? Nemusíte na nikoho čekat nebo ho vyrušovat uprostřed rozdělané práce, všechno probíhá hned u každého napsaného řádku. Většina rozhodnutí probíhá okamžitě, čeká se jen na věci, které se z nějakého důvodu řeší mimo tým.

Další zjevná výhoda je kvalita kódu. V našem týmu jsme tři hodně zkušení vývojáři, každý z nás dokáže napsat slušný kód i samostatně. Ale ve třech je ten výsledek o hodně lepší. Když není jasné, jakou cestou se vydat, tak se to okamžitě probere, vybere se nejlepší řešení a jede se dál.

Vyšší kvalita výstupu z mobu u nás vynikne v porovnání s kódem, který vznikne při technických pátcích. V pátek si jednotlivě hrajeme s věcmi, na které není v průběhu týdne priorita. Kód který takto vzniká je prostě na první pohled horší než ten, který napíšeme společně. Dokonce i ten můj.

Je pravda, že kvalitu kódu by určitě zvedlo i párové programování. Ale už se nám několikrát stalo, že si někdo někam odběhl a zbytek pokračoval jen v páru. Po návratu nám ten třetí vymyslel fintu, která řešení výrazně vylepšila.

Třetí velká výhoda je učení se. Každý z nás je v něčem lepší. Když ostatní vidíte přímo při práci, tak se učíte mnohem rychleji. Od jednoho okoukáte finty při editaci, od druhého finty při psaní funkcionálního kódu, od třetího návyky při testování. O kódu diskutujete v podstatě pořád, takže se pořád učíte. A nejen kódování, poznáte jiné pohledy ne design, na to jak si kdo organizuje práci a podobně. Je to neuvěřitelně obohacující.

Na co si dát pozor

Samozřejmě to není všechno procházka růžovou zahradou. Hlavně ze začátku je to celkem náročné. Nebyli jsme zvyklí takto pracovat, takže nám to občas docela skřípalo.

Doporučil bych ze začátku přísně dodržovat pravidla. Řidič by měl poslušně dělat to co mu říká navigátor, neměl by se snažit dělat věci podle sebe. Měl by se chovat jako o trochu chytřejší klávesnice. Pro mě osobně bylo tohle hodně těžké. Jsem přeci zkušený programátor, proč by mě měl někdo navigovat. Je ale nesmírně důležité toto pravidlo dodržovat právě proto, abychom se naučili poslouchat co se nám ten druhý snaží říci. To je věc, kterou (nejen) v mobu potřebujete neustále.

Navigátor by se měl svědomitě snažit určit míru potřeby navigace. Je to podobné jako v autě. Zkušenému řidiči stačí oznámit, že má jet do Brna a pak se jen vézt. Pokud řidič neví kde je, musíte mu radit každé odbočení. A pokud je to řidič začátečník, je potřeba mu radit i to, jaký stupeň má zařadit. S navigováním v mobu je to podobné. Chvíli trvá naučit se poznat, co kdo v daný okamžik potřebuje. I řidič se musí naučit dát vědět, jestli je ztracený nebo jestli je mu všechno jasné, jestli potřebuje vodit za ručičku nebo jestli mu jen stačí naznačit směr.

A pokud zrovna neřídíte ani nenavigujete, musíte se naučit odlišit situace kdy je potřeba mlčet a kdy do toho začít navigátorovi kecat.

Nám se osvědčil časovač, který nás nutil se pravidelně po čtyřech minutách střídat a časté retrospektivy, kdy jsme si vyříkali, co fungovalo a nefungovalo. Časem jsme pravidla postupně opouštěli a nic se nestalo. Věřím ale, že jen dodržování pravidel nám umožnilo naučit se vnímat potřeby ostatní.

Jeden důvod, proč nám to občas skřípalo byla nejasnost zadání. Když si řidič myslí, že jedeme co nejrychleji do Brna a navigátor, že je nutné co nejdřív někde nabrat benzín bez ohledu na zajížďku, tak pak oba nechápou, co ten druhý blbne. Nám pomáhá rozpadnou si story na malé kroky a ukázat si, že teď děláme tohle. Časem jsme se naučili se i zastavit a zeptat se co se děje a nepovažovat toho druhého rovnou za pomateného.

Umět se zeptat toho druhého, proč dělá něco nepochopitelného je důležitá schopnost, bez které se v mobu neobejdete. A opět nejen v mobu.

To mě vede k další nevýhodě mobu. Je to celkem psychicky náročné. Hlavně proto, že kromě kódu musíte vnímat i lidi kolem sebe. Najednou to není jenom o tom, že jsem ponořený v problému, musím si všímat i těch divných bytostí co na mě pořád mluví. Celkem nezvyk. Je proto důležité si pravidelně dělat přestávky, aby měl člověk čas dobít baterky.

Další věc, která mě při mobování překvapila je to, jak jsem závislý na počítači. Jak moc si nepamatuju jména základních tříd, jak moc často potřebuju googlovat. Když navigujete, tak si připadáte jako bez rukou. Chcete řidiči říci, že má použít třídu XYZ, ale nepamatujete si její název. Po čase mě to přešlo, ale ze začátku je to docela síla. Časem se naučíte přiznat si, že nevíte a říci řidiči, že si to má vygooglovat sám.

Co nám nejde dodnes je dubugování. Při hledání chyb potřebujete rychle zkoušet hypotézy a vyvracet nedopečené nápady. To jsme se zatím v konfiguraci řidič/navigátor nenaučili. Dáváme buď víc prostoru řidičovi nebo se každý rozejde na vlastní počítač. Na druhou stranu opravdu záludnou debugovací situaci jsme měli zatím jen dvakrát, v mobu je výrazně větší šance, že si chyby někdo rychle všimne.

Nečekaně dobře nám mob funguje v době koronaviru. Jedeme vzdáleně, sdílíme obrazovku, při střídání pushujeme do Gitu, což zabere pár sekund. Naopak, pokud se někdo potřebuje postarat o děti nebo podlít maso, tak jen odběhne a tým jede dál. Nevím ovšem, jak by nám to vzdáleně fungovalo, kdybychom si na sebe ještě vzájemně zvykali.

Dnes jsme ve fázi, kdy pravidla už moc nedodržujeme, střídáme se když se to hodí, navigují všichni co zrovna neřídí a tak nějak tušíme, jak by danou situaci řešil, který člen týmu. Já vím, že se kluci vyhýbají ifu jak čert kříži, kluci vědí, že nerad používám data classy tam kde nemají být. Občas nám to skřípe, občas si nerozumíme, ale většinu doby máme pocit, že dohromady odvedeme víc kvalitnější práce než by to dokázal každý zvlášť. Takže se nebojte to zkusit. Je to zábava a naučíte se hrozně moc.