Když se jednoho slavného sochaře zeptali, jak pracuje, řekl jim že to je jednoduché. Stačí z bloku kamene odseknout všechny ty části, co nejsou socha. Zbavíte se zbytečných částí a uprostřed vám zbude to důležité.

Došlo mi, že to samé platí i u software. Je nesmírně důležité si vybrat co nedělat. Máme nepřeberné množství věcí, které naše aplikace může dělat, nespočet nápadů které můžeme implementovat. Zároveň ale máme omezené množství času a kapacity, musíme si proto moc pečlivě vybírat co dělat a co ne.

Přistihl jsem se, že moje přirozená reakce je přesvědčovat lidi, aby se nepouštěli do nových věcí a radši použili to co máme. Nebo přinejmenším, aby to co chtějí udělat, výrazně zjednodušili. A dokonce mi to i dělá radost. Jsem mnohem radši, když někoho přesvědčím, aby něco neudělal, než když mu pomůžu vymyslet jak to udělat. Většinou mi na to stačí pár dobře mířených otázek typu „Co nám to přinese?“, „Opravdu to potřebujeme?“ nebo „Jak se to bude používat?“

Přijde mi, že v naší branži máme sklon dělat věci moc složitě. Slyšíme náznak problému a už nám to v hlavě jede. Začneme si stavět vzdušné zámky, začneme vymýšlet jak to udělat co nejelegantněji, tak aby to bylo super efektivní a ideálně tak abychom využili tu poslední cool technologii. Často přeskočíme fázi kdy bychom se měli zamyslet, co za problém vlastně chceme řešit a jestli to nejde jinak.

Myslel bych si, že jsem líný, ale podobný přístup pozoruji i u svých výrazně pracovitějších kolegů. Nedávno se kolegovi podařilo snížit odhady jednoho řešení na třetinu tím, že vymyslel fintu jak většinu z té práce neudělat a přesto vyřešit problém. To je něco, co nepodchytíte žádným review, nepopíšete metrikou, nenapíšete si to do životopisu, zákazníci se o tom nedozví a přesto je to strašně důležité. Je to ta část kamene kterou odseknete, ta část práce kterou neuděláte.