Jaký problém tím vyřešíme?

Minulý týden jsem kolegům přednesl revoluční návrh. Zaměstnanci začnou nosit výložky stejně jako vojáci. Programátoři by začínali u desátníka, architekti u rotmistra a manažeři u majora. Jak se dalo čekat, návrh vzbudil bouřlivou diskuzi. Nejdřív si vzal slovo kolega František. Jsme americká firma, výložky by měly být podle americké armády. Jindřich se přidal se zajímavým rozborem různých hodností ve světových armádách. Netušil jsem, že se v tom tak vyzná. Vladan navrhl vylepšení, výložky by měly být barevně odlišeny podle týmu, ve kterém daný člověk pracuje. To byla voda na Jindřichův mlýn, útvary se prý odjakživa odlišují pomocí insignií.

Pak se ozval Bedřich, známý potížista. Prý k čemu to bude dobré? To je snad jasné. Budeme vědět, kdo je na jaké pozici a když přidáme barvy nebo insignie, tak budeme i vědět, z kterého týmu daný člověk je. Petra se následně zeptala, jak to bude připevněné, že prý se bojí, že se budou kolegové převlékat ještě méně než dosud. Za pár minut jsme se shodli, že kombinace suchého zipu a spínacích špendlíků by to mohla vyřešit. I když František dál trval na lepidle a Jindřich na firemních košilích. Pak se zas ozval Bedřich. Prý jaký problém tím vyřešíme. Poprosil jsem ho, ať je konstruktivní a řekne mi, co konkrétně mám na svém návrhu vylepšit. Vypršel čas, poděkoval jsem všem za zpětnou vazbu, svůj návrh podle ní upravím.

No dobře, celý tento příběh jsem si vymyslel, nicméně jsem zažil pár podobných diskuzí. Obsah byl výrazně méně absurdní, ale průběh se moc nelišil. Někdo přijde s dobře míněným návrhem, rozpoutá se diskuze o detailech, ale nezazní to nedůležitější – jaký problém nám to vyřeší.

Proč je to tak důležité? Protože každá změna něco stojí a my máme omezené množství času, duševní energie, pozornosti a dalších zdrojů. Musíme si proto vybírat. Samozřejmě, pokud je to malá změna, třeba na úrovni týmu nebo jednotlivce, tak ji můžeme udělat bez většího přemýšlení. Když se rozhodnu, že mi větší úspěchy u žen zajistí nošení růžových ponožek, tak mě to moc nestojí. Ale i tak je dobré vědět, proč změnu dělám, abych mohl vyhodnotit jestli to pomohlo.

Horší je to s celofiremními aktivitami. Ty nemůžeme dělat jen tak. Ty jsou vždy nákladné už jen v komunikaci, vysvětlování, překonávání odporu, učení se novým věcem. U takovýchto změn nestačí vědět co zlepší, musíme vědět jaký problém vyřeší. Pokud chystáte velkou změnu jen kvůli drobnému zlepšení, tak je velká šance, že napácháte víc škody než užitku.

Takže u každé větší změny prosím ptejte „Jaký problém tím vyřešíme?“ před tím, než se vrhnete do řešení detailů. Pokud se vám nedaří na tuto otázku jednoznačně odpovědět tak se vám pravděpodobně změna nevyplatí. Ale pozor, jak už jsem tu kdysi psal, je jednoduché najít problém pro řešení, které mám zrovna v hlavě. Chci zavést výložky, tak najdu problém – nevím kdo má jakou roli a v jakém týmu dělá. Nemusím to dělat záměrně nebo se zlým úmyslem, tak prostě můj mozek pracuje. Proto je dobré se zamyslet, jestli se jedná o problém, který nás opravdu pálí natolik, že ho stojí za to řešit na celofiremní úrovni.

Comments are closed.