Mikroslužby (microservices) jsou ta nová naprosto nejvíc cool věc. A samozřejmě se najdou kritici, kteří tvrdí, že už to tu dávno bylo, ať už v podobě SOA, OSGi nebo jakékoliv jiné. Navíc se dočtete, že mikroslužby jsou složité, náročné na údržbu, vývoj a koordinaci. Všechno je to nepopiratelně pravda. Mikroslužby mají ale jednu výhodu, která má potenciál všechny tyto nevýhody zastínit. Překvapivě tato výhoda není technická, ale organizační.

Podívejme se na toto hrubě zjednodušené schéma aplikace. Máme tam tři vrstvy – UI, logiku a databázi. Máme také tři vlastnosti. Představme si, že píšeme konkurenci Spotify takže máme přehrávání hudby, doporučování nové hudby a zobrazování reklamy. Všechny vlastnosti jdou přes všechny tři vrstvy. Vsadím se, že máte podobnou architekturu, jenom výrazně složitější.

Vertikální nebo horizontální týmy?

Teď si představme, že je naše aplikace úspěšná takže najímáme nové a nové lidi. Původní tým moc vyroste, takže ho potřebujeme rozdělit. Máme dvě možnosti. Můžeme aplikaci rozříznout vertikálně, co tým to vlastnost. Nebo k tomu můžeme přistupovat horizontálně a mít týmy pro jednotlivé vrstvy. Ve vertikálním členění budeme mít tým pro doporučování hudby, v horizontálním tým starající se o databázi.
Vertikální týmy jsou lepší

Když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že chcete vertikální členění. Má neuvěřitelné přednosti. Má-li tým na starost například doporučování hudby, tak je snadné zařídit, aby se soustředil na zákazníka, aby se celý tým snažil dělat nejlepší doporučování hudby na světě. Členové takového týmu mají jasno v tom co dělají a proč je to užitečné. Teď si na chvíli představte váš tým databázistů. Kdy jste je naposledy slyšeli vyslovit slovo zákazník?

Vertikální členění také mnohem lépe škáluje. Když je produkt úspěšný, přidávají se nové vlastnosti a není tedy problém přidávat nové týmy. Když mám horizontální týmy a rozroste se mi databázová vrstva tak, že je nad síly jednoho týmu, není moc jasné co udělat. Pro vertikální týmy je mnoho dalších argumentů, ale potřebuji se dostat k mikroslužbám, takže vám je nechám za domácí úkol.

Horizontální týmy odpovídají architektuře

Pro horizontální týmy mluví jeden hlavní argument – Conwayův zákon. Ten říká, že organizační struktura firmy nevyhnutelně kopíruje architekturu a naopak. Pokud mám logickou vrstvu v jedné komponentě, musím dát lidi, kteří do ní zasahují, do jednoho týmu. Když to tak není, koleduji si o problémy. Když má víc týmů pracovat nad jednou komponentou, tak spolu musí komunikovat natolik intenzivně, že je z nich de fakto jeden tým. Jsou tu i další otázky. Který z týmů má za tu komponentu zodpovědnost? Tým který přehrává hudbu nebo ten který hudbu doporučuje? Kdo má držet pohotovost? Kdo má zastavit všechnu práci, když neprocházejí testy? Kdo má dělat větší refaktoring, když je potřeba?

I když Conwayův zákon nemá takovou moc jako přírodní zákony, stejně vás nakonec dožene. Můžete se ho snažit ignorovat, ale bude to podobné jako kdybyste se pokoušeli levitovat tím, že budete hrozně rychle skákat. Ano, většinu času budete ve vzduchu, ale stejně to neznamená, že byste porazili gravitační zákon.

Co s tím?

Takže chceme mít vertikálně členěné týmy, ale kvůli zpropadenému Conwayově zákonu to nejde. Co s tím? Jedna z cest je rozdělit se zároveň vertikálně i horizontálně. Kdo jste dělal v korporaci, víte o co jde. Můžete mít vertikální týmy, které se soustředí na funkcionalitu a hodnotu pro zákazníka. A k nim přidat týmy, které se soustředí na údržbu komponent. Tam už jsme byli před tím než jsme zavedli DevOps. Z tohoto uspořádání nutně plynou předávky, povinně používané frameworky, formální reviews, byrokracie a nevraživost. V zásadě to znamená, že budete mít týmy co dělají chyby a týmy, které je opravují a starají se o ně. Takovou situaci už jsem párkrát zažil a nerad bych se k ní vracel.

Další cesta, jak z toho ven, jsou mikroslužby. Ono není náhoda, že se objevily zhruba ve stejný čas jako DevOps. Když ty monolitické vrstvy rozseknu na spoustu malých, přidělám si hromadu starostí, ale obejdu tím Conwayův zákon. Najednou můžu naprosto přirozeně udělat vertikální týmy. Každý z nich má na starost pár mikroslužeb a hotovo. Mám týmy, které se zároveň soustředí na zákaznickou hodnotu i cítí vlastnictví nad provozem a údržbou svého kódu. Hranice mezi týmy je naprosto jasně daná rozhraními mikroslužeb. Když spadnou testy, vím naprosto jasně za kým jít. Stejně tak, jako když potřebuji přidat nějakou funkcionalitu. Každý tým dokonce může mít jinou kadenci releasů. Zkrátka samá pozitiva a sociální jistoty. A to je podle mě ta hlavní výhoda mikroslužeb. Umožňuje mi vytvořit týmy orientované na zákazníka a zároveň obejít Conwayův zákon. Takže až vám bude někdo říkat, že jsou mikroslužby na nic, zeptejte se ho, jak jim funguje organizační struktura.

Tento článek je silně inspirován tím jak to dělají v Netflixu a ve Spotify, viz. například toto video.