Autonomie, vlastnictví, agilita

Chcete aby byl váš tým agilní? Je to jednoduché. Musíte mu dát autonomii, z ní může vzejít pocit vlastnictví a teprve pak se může začít objevovat agilita. Pro mě je totiž Agile v první řadě neustálý proces učení se a zlepšování. Nikdo není dokonalý, takže je potřeba se neustále ohlížet, zjišťovat co funguje a co ne a na základě toho se učit. Proto máme iterace a na konci každé z nich retrospektivu. Tento pravidelný rytmus rituálů zajišťuje, aby se na učení nezapomnělo.

Ale je nutné si uvědomit, že rituály jsou k ničemu, pokud nemá tým pocit, že může něco změnit. Pokud si nevezme problémy za své, tak můžete udělat třeba tisíc retrospektiv a bude vám to k ničemu. Pro to, aby měl tým pocit vlastnictví, musí mít nad svou prací kontrolu, musí být autonomní. Musí mít prostor a zdroje, aby mohl měnit věci které nefungují, musí vidět že opravdu může něco zlepšit.

Pokud tým nemá autonomii, tak nemá důvod se snažit. Proč taky, vždyť o všem důležitém rozhoduje někdo jiný. V podobné situaci jsme byli před rokem, dvěma. Pokoušeli jsme se o Kanban. Šoupali jsme kartičkami po tabuli a nevím co ještě, ale pořád jsme měli moc rozpracovaných věcí (Work In Progress). Kanban je při tom na sledování množství rozpracovaných věcí postaven. Pokud je jich moc, tak je to příznak problému. Tým si toho všimne, zjistí co drhne, opraví to a jede dál.

Ale v našem pojetí to vypadalo následovně: „Proč děláš na třech věcech najednou?“ „Tady čekám na předávku kvalitě a tady na operations.“ „A proč to nepopoženeš?“ „Copak jsem jejich manažer?“ Zpětně je evidentní, že problém byl v nedostatečné autonomii týmů. V každodenní práci byly moc odkázány na ostatní, nebyly samostatné a jejich členové necítili vlastnictví. Proč by měli popohánět lidi z jiného oddělení? Proč by se měli snažit o zlepšení? Vždyť je to problém někoho jiného.

Pomohlo až to, co píší v každé knížce o Agile – dali jsme operations, kvalitu a vývojáře do společného týmu a najednou to není problém někoho jiného, najednou se to dá řešit, najednou se týmy snaží zlepšovat. Navíc nám už nikdo shora nepřikazuje zlepšovat tu a tu metriku, najednou se týmy snaží zlepšovat samy. Ano, není to procházka růžovou zahradou, jde to pomalu, drhne to, ale hýbe se to.

Nicméně jak říká Henrik Kniberg, Agile is Fragile. Je velmi snadné to rozbít. Nám se to částečně povedlo u releasů. Máme složitou platformu takže i releasy jsou složité. Některé týmy si to vyřešily po svém a nasazují samostatně. Jinými slovy, cítily problém, který přesahoval jejich možnosti, tak si odtrhly část platformy pod svoji kontrolu a zbytek neřešily. V rozdělování platformy měly navíc velkou podporu vedení, takže se to některým týmům povedlo.

Problém s releasy se tím ale nevyřešil. Některé týmy to mají s odtrháváním složitější, mnoho částí navíc zůstalo v zemi nikoho. Třeba společné testovací prostředí, to nikdo nechce, ale každý ho může rozbít. Zkrátka a dobře, problém s releasy se sice výrazně zlepšil, ale pořád se nám občas na produkci dostane něco, co by se tam dostávat nemělo.

Protože se to stávalo opakovaně, tak se naše vedení rozhodlo s tím něco udělat. Sešli se páni direktoři a rozhodli, že releasovat se bude tak a tak. Na tom také není nic špatného, dělají svoji práci. Viděli problém, tak se rozhodli ho řešit. Jenom jim nedošlo, že tím berou týmům část jejich autonomie. Teď už nejsou releasy záležitostí týmů, teď už jsou záležitostí directorů. Že se nová funkcionalita dostala na produkci pozdě? Ptejte se directorů. Že nevíme co, kdy a kde testovat? Ptejte se directorů. Je hrozně snadné k takovému přístupu sklouznout. Představte si, že vám někdo začne mluvit do věci, s kterou si beztak nevíte moc rady. Je hrozně snadné rozhodit rukama a tvářit se, že to tím pádem není váš problém. Znám pár lidí, kteří dokáží těmto pocitům vzdorovat, ale například mě to fakt nejde. Pokud mám pocit, že nad něčím nemám kontrolu, tak se nedokážu přinutit to řešit.

Hrozně rád bych tady napsal co s tím, bohužel to ale nevím. Na jedné straně vidím, že pokud týmy mají opravdovou autonomii, tak to funguje mnohem lépe. Čím víc si toho můžou řešit samy, tím lépe. Na druhou stranu ale nevím, jak řešit věci, které se dotýkají víc týmů nebo celé firmy. V chytrých knihách píší, že je potřeba určit společný cíl, který si lidé vezmou za svůj. Pak už jen údajně stačí jim dát prostor a oni vás k němu dostanou. Hmm.

One Response to “Autonomie, vlastnictví, agilita”

  1. Michal Says:

    Dobre se to da resit kvalitnim clovekem s podporou direktoru a presahem pres vsechny teamy.
    Ten muze koordinovat lidi a resit problemy napric teamy. V nasem teamu jsou to architekti.

    Jinak - diky za zajimave clanky 😉