Občas si pořídím knížku o řízení projektů, ale nedočtu ji, protože mě nebaví. Teď jsem narazil na výjimku – Scrappy Project Management od Kimberly Wiefling. Je to relativně krátké, čtivé a hlavně je vidět, že ví o čem mluví.

Samozřejmě, pokud nejste úplní nováčci, nedozvíte se tam nic převratného. Je to člověku připomene to co mu radí selský rozum, ale i přesto to nedělá.

Chtěl jsem tady ty rady zopakovat, ale bez kontextu vypadaly tak evidentně, až to bylo trapné. Takže tu jen ocituji věci, které jsem si u jednotlivých kapitol podtrhl a zbytek textu vám nechám za domácí úkol.

Zákazník? Jaký zákazník?

Každý člen týmu má v představu toho, jak vypadá zákazník. Většinou takovou, že se chová a vypadá jako on sám.

Většina týmů si najde čas na zákazníka, až když je pozdě.

Ptejte se: „Co se zdá být nemožné, ale kdyby to bylo možné, změnilo by to váš obchod k lepšímu?“

Pokud nevíte kam jdete, je jakákoliv cesta dobrá

Když většina týmů uslyší startovní výstřel, začne vymýšlet jak dosáhnout cíle. A to ještě předtím, než pochopí co ten cíl vlastně je.

Tím že jasně nadefinujete úspěch, zvyšuje pravděpodobnost jeho dosažení.

[na začátku projektu potřebujete]

1. Úplný seznam kritérií úspěchu
2. Jasný popis každého kritéria
3. Konkrétní, měřitelný a proveditelný cíl pro každé kritérium
4. Nejnižší přijatelnou úroveň u každého kritéria
5. Priority alespoň u tří nejdůležitějších kriterií

Nedostatek cílů je jedna z příčin selhání, které můžeme úplně zabránit.

Komunikace? My musíme dělat opravdickou práci

Největší problém komunikace je iluze, že proběhla. G.B. Shaw

Špatná komunikace je další příčina selhání, které se dá zabránit.

Vedoucí projektu musí vést […] To se nedá dělat zpoza klávesnice.

Na co plánovat? Vrhněme se do toho.

Nedbale plánovaný projekt trvá třikrát tak dlouho, než se čekalo. Pečlivě plánovaný jenom dvakrát. Golubův zákon

Proč je tak těžké vytvořit většinu plánů? Protože má většina projektů zpoždění už na začátku.

1. Zastav se!
2. Zamysli se! (alespoň na nanosekundu)
3. Teprv pak konej

Musíme se ujistit, že všichni sdílejí společnou halucinaci o tom, jak bude úspěch projektu vypadat, znít, chutnat, vonět a cítit.

Rizika? Co by se asi tak mohlo stát?

Největší chyba v řízení projektu je identifikovat rizika, ale nic kolem toho neudělat.

Kde je riziko, tam je možnost úspěchu.

Priority? Všechno je priorita číslo 1!

Prioritizace není něco co děláme, abychom vytvořili seznam věcí na které se vykašleme. Nutí nás zamyslet se, co je důležité a na co máme zaměřit naše omezené zdroje.

Změny? Co myslíte tím, že se věci změnily?

Jenom pitomec si může setrvávat v bludu, že projekt může být počat, nedefinován, naplánován a proveden beze změn.

Předpoklady jsou matkou katastrofy

Žádosti jsou obvykle zamítnuty pokud jsou podány poprvé. Na školení „Jsem vedoucí“ se lidé učí zamítnout jakoukoliv žádost o jakékoliv zdroje. … Vyhrajete, pokud zažádáte víckrát, než kolikrát oni zamítnou.

Cože to očekáváte?

Tajemství na spokojeného zákazníka je slíbit míň a dodat víc.

Pokud jde o zákazníka, neexistuje požadavek, specifikace nebo dohoda, u které nemůže dojít k nedorozumění.

Nepoučení pro příště

Učte se ze zkušeností. Pokaždé dělejte nové a víc vzrušující chyby.

Selhání kvůli neočekávaným překvapením zklame. Ale selhání kvůli předvídatelným, vyhnutelným a opakovaným chybám vážně podkopává morálku a produktivitu.