Slovutný architekt Dagi poodhalil tajemství své čarodějnické dílny a tím mě vyprovokoval k popisu toho, jak dělám sochy já. Nejsem žádný Michelangelo, který tvrdil, že je socha ukryta v kameni a je jen potřeba ji jen osvobodit, odsekat ten balast kolem.

Občas tedy zažiji ten úžasný pocit, kdy do kousky programu do sebe zapadají jako kousky skládačky. Okamžiky, kdy se sám od sebe vyloupne dobrý návrh, který je jednoduchý, elegantní a funkční. Ale to se mi děje jen občas, většinu času si připadám jako když plácám sochy z hlíny.

To si člověk nejdřív musí připravit kostru, aby bylo na co plácat. Jinak se mu ta socha vlastní vahou zbortí. Takže si člověk nejdřív musí rozmyslet, co za sochu vlastně potřebuje. Jestli to bude člověk, kůň nebo sedmihlavá saň. Je dobré si ujasnit kolik nohou, hlav a jiných výběžků to bude mít. V tomto okamžiku rozhodně není nutné se rozhodovat jestli to bude diktátor, spisovatel nebo básnířka. Je ale dobré vědět, že to bude člověk a že třeba bude stát vzpřímeně. Jakmile mám v tomto jasno, stluču si hrubou kostru a můžu začít plácat.

A pak už jen plácám, tady ubírám sem přidávám, často se mi to nedaří tak odhazuji celé velké kusy. V extrémním případě musím hýbat i s kostrou, ale to je pak velký problém. Většinou se snažím držet se kostry a plácat. Občas dokonce někam plácnu velký kus, který tam jako by zázrakem patří, který dá soše úplně jinou dimenzi. Většinu doby je to, ale spíš takové plácání pokus omyl a pomalé přidávání. Začínám tím co mi připadá důležité. U lidí to bývá obličej, u koní tělo a u sedmihlavých saní pozice hlav. Nicméně se to liší socha od sochy. V jednom se s Dagim nelišíme, detaily si obvykle necháváme na poslední chvíli. Důvod je zřejmý. Jakmile máte detaily, hrozně neradi ty kousky předěláváte. Jakmile máte dokonalý nos, hrozně těžko se vám odhodlává dát obličeji úplně jiný výraz. Jakmile máte hotovou ruku, těžko se přesvědčíte k tomu, že by v ní měl vlastně držet samopal a ne palcát. Takže je potřeba plácat a plácat a doufat v to, že jednoho krásného dne se vyloupne socha, která je prostě povedená. U které sice nebudete vědět jak jste se k ní dopracovali, ale i tak se vám bude líbit. No a když štěstí mít nebudete, tak to vždy můžete prohlásit za moderní umění a prodat mnohem dráž než nějakou normální hezkou sochu.