Potrestán odměnami

Zrovna čtu zajímavou knížku. No a protože si potřebuji urovnat myšlenky, tak vám o ní píšu i když ji ještě nemám dočtenou. Kniha se jmenuje Punished by Rewards a napsal ji Alfie Kohn. Jak název napovídá, není to o počítačích, ale o lidech. Je to souhrn výzkumů o motivaci a docela těžko se to čte. Částečně proto, že je to na můj vkus psáno trochu suchopárně, až vědecky. Ale hlavně proto, že to o čem se tam píše se člověku těžko vstřebává.
Jak už název napovídá, je to kniha o škodlivosti odměn. A to jak při výchově dětí doma, ve škole, ale i při motivaci lidí v práci. Celé je to o tom, že existují dva druhy motivace, vnitřní a vnější.
Vnitřní motivace znamená, že něco dělat chci, protože mě to baví, nacházím v tom uspokojení a podobně. Vnější motivaci přichází z venku a to buď ve formě odměny nebo trestu. Většinou protože po mě někdo chce abych něco udělal.
No a celá kniha je o tom, jak vnější motivace nefunguje. Prostě, když mi někdo nabídne spoustu peněz, tak mě to nepřinutí pracovat lépe. Když mě někdo bude něčím hrozit, nestanu se tvořivějším a šikovnějším. Když to člověk takhle napíše tak to zní jako pitomost. Vždyť se s odměnami setkáváme celý život, proč by je lidi používali, když nefungují?
Ono se nedá říci, že by tak úplně nefungovaly. Odměny jsou super, když chci někoho donutit aby dělal to co mu řeknu. Bohužel ho ale nedokáží donutit k tomu aby dělal to co chci. V tom je docela rozdíl.
Hodně zajímavý je vztah mezi odměnami a výkonností. Odměnou mohu zvýšit výkonnost u jednoduchých opakujících se činností. A to jen krátkodobě. Výzkumem bylo naopak dokázáno, že u činností vyžadujících kreativitu jsou odměny dokonce škodlivé. Krátkodobě zvýší kvantitu na úkor kvality, ale ani to zvýšení kvantity netrvá moc dlouho. Když se nad tím člověk tak zamyslí tak to docela dává smysl. Představte si, že by se česká Java komunita rozhodla mi za mé skvělé články platit. K čemu by to vedlo. Pokud by ta odměna byla hodně zajímavá, tak bych psal víc článků. Ale jelikož jsem vykuk, tak bych je psal samozřejmě kratší. Po nějaké době by mi došla inspirace, tak bych tak něco psal, abych dostal odměnu. Po nějaké době by mě to začalo asi dost nudit a kvalita i kvantita by šla ještě víc dolů. To je samozřejmě jenom smyšlený příklad, v knize můžete najít výsledky desítek výzkumů, které pozorují podobné důsledky.
Nejen to. Bylo pozorováno, že když někoho za něco odměním, tak mu to znechutím. Nejvíc mě zaujal výzkum, kdy jedné skupině dětí slíbili, že když budou chvíli kreslit voskovkami, tak si za odměnu budou moci kreslit fixami. Druhé skupině naopak slíbili, že když budou chvíli kreslit fixami, tak budou moci za odměnu kreslit voskovkami. I po dlouhé době první skupina radši kreslila fixami a druhá voskovkami. No taky zkoušeli dětem slíbit, že když teď snědí zmrzlinu, tak si za odměnu budou moci dát kyselé rybičky, ale tomu se jen smály a na zmrzlinu nezanevřely.
Samozřejmě je tu také negativní dopad odměn na ty, kteří ji nedostali, je tu negativní vliv na spolupráci a podobně. Zajímavý je i fakt, že odměny ignorují příčiny. Když moji zaměstnanci špatně pracují, tak jim mohu zkusit před nosem zamávat odměnou. Ale nebylo by lepší přijít na to proč špatně pracují? Třeba to má objektivní příčiny, které by se daly odstranit.
To mě přivádí k tomu, co používat, když jsou odměny tak špatné? Jak lidi motivovat? Odpověď zní lakonicky: „Nemotivujte je“. Prostě se snažte zařídit, aby se zajímali o to co dělají, aby je to bavilo a uspokojovalo. Pak to budou dělat dobře a kvalitně. Zařídit aby lidi bavilo to co po nich chceme je hodně těžké, v knize se dočtete jak tomu pomoci. Docela pěkně se to překrývá s triky, které používají agilní metodiky. Znáte to, nechte lidi vybírat si a řídit svoji práci, nechte je spolupracovat a podobně.
Samozřejmě to neznamená, že bych měl pracovat zadarmo. Na to zapomeňte. Autor ale klade důraz na to, aby se odměna co nejvíce oddělila od úkolu. Zjednodušeně řečeno, aby lidi dostávali plat, ale aby to bylo co nejvíce odděleno od toho co dělají.
Což mě vede k tomu, s čím mám v knize největší problém. Autor mě přesvědčil, že mávat lidem odměnou před nosem nevede k lepším výsledkům. Spíše naopak. Ale kdyby to byla pravda tak by to znamenalo, že komunismus nebyl zas tak špatný nápad. A to jak z historie víme, pravda není. V realitě lidi prostě chtějí mít víc něž soused, chtějí být pochváleni před nastoupenou jednotkou, chtějí dokázat světu, že jsou nejlepší. Tak nevím. Je lepší odměňovat lidi podle zásluh nebo všechny stejně? Ale abych nekončil tak rozpačitě tak provedu důkaz anekdotou (hodně volně přeloženo z knihy):

Byl jednou jeden dědek. Bydlel nedaleko od školy a každé odpoledne na něj kolemjdoucí školáci hulákali a nadávali mu. Jednoho dne dědek vyhlásil, že každý, kdo mu zítra přijde nadávat, dostane dvacet korun. Druhý den přišla hromada dětí, nadávali mu a on jim každému vyplatil dvacet korun. Potom co jim zaplatil, vyhlásil, že kdo přijde další den, dostane deset korun. No deset korun taky není k zahození, tak mu i další den přišla spousta dětí nadávat. Dědek vyhlásil, že kdo mu přijde nadávat zítra, dostane korunu. Děti na sebe nevěřícně koukali a říkali, „Na to zapomeň, za blbou korunu ti nikdo nadávat nebude.“

14 Responses to “Potrestán odměnami”

  1. SoTAmARTin Says:

    Jenom k tomu komunismu... Jsem čirý antikomunista, ale to neznamená, že bych byl ignorant :o). Prostě chci říct, že některé myšlenky komunismu mají určitě něco dosebe. Ale nelze spojovat to co jsou některé myšlenky komunismu s tím co s tím "komunisté udělali". To co tu bylo jako komunismus , byla jen ideologická fraška a tyranie, nic jiného... tušim, že s mnoha mylšnkami komunismu to nemělo pranic společného. Něco na způsob náboženství - vznešené myšlenky o dobrosrdečnosti, pochopení a pomoci druhým - někde formou křížových výprava někde formou teroristických útoků... zjednodušeně řečeno. Myšlenky se vytratili a zůstala jenom zástěrka pro lidské zločiny, důvod a ospravedlnění - před vlstní hanbou.
    Jinak pěkný článek !!!

  2. Dagi Says:

    Clanek je Lukasi vyborny, akorat ho dle meho soudu devalvuje to srovnani s komunismem. Tim jsi to trosku zazdil ;-). Komunismus a jeho aplikace vedla k tomu, ze kreativita se potirala a zakaldem byla uniformita uplne vseho (myslenek, nazoru, postupu proste cehokoliv ).

  3. Lukáš Křečan Says:

    Dík za zpětnou vazbu. Jenom jsem se to snažil dohnat do absurnda. Pokud je opravdu odměňování demotivující, pak by čistě teoreticky bylo nejlepší, aby lidi byli placeni podle svých potřeb. Nebo všichni stejně. Nebo vůbec. Prostě aby všichni měli všechno dohromady a dohromady uděláme moc.

  4. Honza Says:

    Moc pekny zamysleni. Ad komunismus: myslim ze je treba neplest si komunismus s Marxismem/Leninismem v tom je propastny rozdil. Zatim co komunismus je sice utopicka ale funkcni ideologie zalozena na rovnopravnosti, rovnehm rozdelovani statku a vseobecnemu pratelstvi. Zatimco Marxismus je manipulativni fraska zkonstuovana za ucelem manipulace a ovladnuti.

    Myslim ze tento rozdil docela podporuje myslenku knihy kterou rozebiras: "dejte nam svuj majetek a za odmenu dostanete vseobecne blaho" versus "pujdu a budu pracovat pro celek a budu se pak mit dobre stejne jako ostatni".

    Vsechno je otazka motivace a myslim, ze uz bylo prokazano nescetnekrat ze delat neco pro odmenu vetsinou prilis dobre nedopadne. Jedine co muze dobre dopadnout je kdyz neco delam proto ze to chci delat. Odmena muze byt dobrym prostredkem jak me motivovat to dotahnout do konce. Kdyz se to ale vezme z druhe strany tak ona vseobecna neschopnost dotahovat veci do konce muze byt zpusobena tim, ze na konci ceka odmena.

  5. Horyna Says:

    Mozna tu odmenu vztahuj jen na rovinu penez, hmotnych veci. Ve skupine muze fungovat motivace - Pepa je makac a zodpovedny, chci byt jako on 🙂 Pak jde i o vnimani autorit. Pristup "Pracovnik mesice" v cz asi neni dobry 🙂

  6. Dagi Says:

    @Honza ne nadarmo se rika, ze komunismus je v teorii to lez a v praxi zlocin. Srovnavame nesrovnatelne. O penize jde vzdy az na prvnim miste, ale to vubec nesouvisi s tim, jakou mam motivaci neco delat. Vem si treba vetsinu open source ten model je z valne vetsiny zalozen na dobrovolne kontribuci.

  7. veena Says:

    Díky za pěkný článek na téma, o kterém se příliš nemluví.
    Také znám z vlastní zkušenosti programátora, že ta motivace odměnou nefunguje (ani hrozba).

    Když pak člověk chvíli dělá na sebe, na živnosťák na projektu, u kterého si sám stanovuje rozpočet (výdaje, příjmy), tak to hned vnímá jinak a daleko zodpovědněji.

    Tak mě napadá, jestli by nejlepší motivace pro programátory neměla být, aby byli seznámeni nebo ještě lépe zapojeni do vytváření rozpočtu firmy 🙂 To by se ovšem při stanovování nákladů muselo ukázat i kolik kdo bere, což by se nemuselo vedení firmy líbit 🙂

  8. estonto Says:

    Místo abyste vycházeli z empirické reality, raději vycházíte z axiomu, že komunismus je špatný. To opravdu není racionální přístup.

    Lidé prostě - pokud mají splněny základní potřeby - mají tendenci dělat, co je baví, a jelikož v tom jsou obvykle výrazně lepší než v tom, co je nebaví, přispívají společnosti mnohem víc. Einstein nevymýšlel teorii relativity pro peníze, kvůli odměně nepracovali ani von Neumann, Turing, Stallman. Ty nejhodnotnější plody lidského pokolení vznikly bez vidiny odměny. To je to Marxovo "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb".

  9. Keff Says:

    Tady se ale sešlo komunistů... takže: všechny ty kecy o tom jak je to boží systém, jen kdyby člověk nebyl tak chamtivý - fuck off. Člověk je ekonomicky uvažující tvor, často iracionální, a každý systém, který počítá s jinou náturou, anebo ji chce změnit, narazí, a zase budou tisíce umírat a miliony trpět! A je jedno jestli ve jménu hnědé, rudé, zelené nebo modré s hvězdičkama.
    Na papíře vypadá i slovo ho**o hezky když je pěkným písmem, ale šlápnout do něj nechcete.

  10. veena Says:

    S tim komunismem je to tu dost zamotané.

    Mě právě přijde, když je někdo zaměstnán a má stálý pevný příjem => jistota že je vše v cajku (stará se o něj firma, abys měl příjem) => více "komunistické" než když se o musí člověk uživit komplet sám.

  11. Rado1 Says:

    Zabudate na jednu vec. Komunizmus nie je o tom, ze vsetci budu mat vsetko spolocne a budeme sa mat fajn. Ta dolezita vec vam unika. Komunizmus odmieta a tvrdo potlaca chut mat nieco len pre seba. Vyniknut nad ostatnymi. Pocit, ze ked nieco vynimocne vies, chces byt aj vynimocne oceneny. Nech si ludia zakladaju komuny, kde budu zit zo spolocneho a pracovat pre spolocne. Ale nech je to dobrovolne...

  12. qedisk Says:

    Komunizmus je nepochopený. Je to ako keby sme chceli postaviť raketu a doletieť s ňou na mesiac so základoškolskými vedomosťami. Raketa určite padne, nikam nedoletí. Všetci, ktorí sa snažia zakladať riadenie spoločnosti na niečom inom, než skutočnosti, dopadnú ako komunisti. Nie som proti sociálnemu inžinierstvu, ale dnes na to ľudstvo ešte nemá znalosti. Ani len vedci nie.

  13. EO Says:

    Podle mě neříká, že by všichni měli být odmě'nováni stejně bez ohledu na výsledky (komunismus), ale aby pro mě odměna nebyla hlavní motivací, to jest aby to byla práce. Ještě mě napadá jeden příměr, aby byli orientováni na proces a ne na výsledek.

  14. Pavel Says:

    Je rozdíl mezi tim odměňovat celou skupinu stejně a mezi tim, jestli nejlepší ze skupiny dostane odměnu. Tj. ve většim kolektivu se určitě vyplatí motivovat soutěživostí. Jako vedoucí pracovník mám vyzkoušeno. Přidat všem jednorázově plat bez rozdílu efektivitu lidí nezvýší, ale zvýší to jejich pozici vůči ostatním lidem pracujícím jinde. Tj. zůstanou na tomhle místě, protože se mají líp, než kdyby dělali jinde. To ale neznamená, že budou dělat líp - budou dělat tak, aby o místo nepřišli. To ale nesouvisí s tím, jestli budou dělat nějak skvěle. V kolektivu se mi vyplatilo: Ten nejlepší v těchto a těchto bodech dostane prémii tu a tu. Zdravá soutěživost lidi hodně motivuje, taky pak jsou víc zapálení pro věc. Komunismus nemůže fungovat, protože odměňovat všechny stejně je blbost a smazat vlastnictví taky. Každý se chce mít líp než ti ostatní. Když všichni budou mít jen na chleba, budu král když budu mít na máslo - a už mi to bude stačit. Jde o srovnávání, to je klíč. Zdravá soutěživost a snaha být lepší než ostatní je dobrá motivace. Pak jsou tu ale taky vztahy vzájemnosti - člověk si musí dát pozor, aby i při soutěživosti stále zachovával vzájemnost a kvalitu kolektivu. Tj. soutěživostí rozhodně nepodporovat nenávist nebo podobně. Prostě citlivě 🙂