Hrozně rád čtu knihy o věcech kterým nerozumím. Ještě radši o takových věcech píši. Dnes proto budu psát o knize, která je určena manažerům. Jmenuje se poeticky: Slack: Getting Past Burnout, Busywork, and the Myth of Total Efficiency, napsal ji pan Tom DeMarco.

Kniha je to ohromě zajímavá, člověk si díky ní uvědomí spoustu věcí. Protože se ale chystám vyrazit do hospody, budu dnes stručný a přiblížím vám jenom jednu kapitolu, tu která mě zasáhla úplně nejvíce.

Pojednává o populárním Dilbertovi, pokud netušíte o koho se jedná, přináším malou ukázku

Takže už víte, že Dilbert je normální geek (ajťák?), který má tupého šéfa a tupé kolegy. Často na jeho obrázky narazíte v různých kancelářích, lidé se jim každý den smějí (protože jim něco nebo někoho připomíná) ale nikdo se nad nimi moc nezamýšlí. Pan DeMarco, alespoň u mne ťal do živého když napsal:

Je snadné (a spravedlivé) svalovat vinu za bídný management na bídné managery. Ale není to dostatečné. Je také nutné vinit ty lidi, kteří se nechají takto špatně řídit. Za každé špatné rozhodnutí je alespoň částečně zodpovědný nějaký zbabělý Dilbert, který to dopustí.

Takže pokud si občas připadáte jako v Dilbertově světě, je to částečně i vaše vina. Proč s tím sakra něco neuděláte. Protože na to nemáte pravomoc?

O tom autor píše v další části kapitoly. Vypráví, jak za ním často po jeho přednáškách někdo přijde a říká: „To by měl slyšet můj šéf.“ Nejdřív si prý myslel, že přednáší špatným lidem, že by to měl vysvětlovat jejich šéfům. K jeho překvapení výše postavení měli stejné komentáře. Proto dospěl k následujícímu závěru:

Když mi lidé říkají „To by měl slyšet můj šéf“ vím, že moje poselství dopadlo na úrodnou půdu a že jsem ho sdělil té správné osobě […] Osoba, která si nejvíce přeje přehodit tuto zodpovědnost někam výše je přesně tou osobou která ví, že by mohla tuto změnu uskutečnit, ale že to nebude jednoduché.

Proboha, jak se o mě dozvěděl?!