Není důležitý cíl, ale cesta.

Také bych chtěl přispět svým názorem do dnešní diskuze ohledně certifikátů (viz. Dagblog a Vávrů). Aby bylo jasno, musím se na úvod přiznat, že jsem držitelem SCJP, SCWCD a čerstvě i SCBCD. Pro skládání certifikátů mám následující důvody:

Motivace

To, že se člověk přihlásí na certifikát je veliká motivace k tomu, konečně se ponořit do studia. Kdybych neskládal certifikát, asi bych nenašel důvod pro to studovat základy Javy. Proč taky když o Javě vím úplně všechno. Až poté, co si člověk udělá pár testů nanečisto (nám se osvědčil Whizlab) zjistí, že jsou oblasti v kterých se moc neorientuje.

Naučení se nových věcí

Já jsem se díky přípravě na SCJP pořádně naučil používat regulární výrazy, zjistil k čemu je LinkedHashMap a objevil, že existuje něco tak zrůdného jako nestatický inicializační blok. Při přípravě na SCWCD jsem se konečně naučil dělat vlastní tagy a používat tag files. No a SCBCD mě donutil konečně pochopit EJB v celé jejich obludnosti.

Peníze

Asi není pochyb, že vlastnictví certifikátu zvedne cenu člověka na trhu práce. Navíc můj zaměstnavatel vyplácí za složené certifikáty prémie.

Nápad s přispíváním OS komunitě je zajímavý. Sám se o to ve volném čase snažím. Příprava na certifikát má ale tu výhodu, že se dá dělat v pracovní době, například v čase mezi projekty. Zveřejňování kódu, který člověk napíše v pracovní době pravděpodobně není triviální z právního hlediska.

Na druhou stranu je zřejmé, že Sun certifikáty mají daleko k ideálu. Některé otázky a témata jsou v praxi nepoužitelné. Marně například čekám na okamžik, kdy se mi bude hodit to, že umím vyjmenovat a správně určit, které role mají jaké zodpovědnosti při vývoji EJB. Nicméně si myslím, že čas věnování přípravě na certifikát nebyl vynaložen zbytečně i kdyby ten papír nakonec neměl vůbec žádnou cenu.