Design není hotov dokud není dokončen poslední test.

Tento příspěvek volně reaguje na Dagiho Mikro a makro znalosti. Já se na celou věc dívám z trochu jiného úhlu. Podle mě jde hlavně o rozdíl mezi znalostí a zkušeností. Znalosti jsou laciná věc. Stačí zajít do školy, projít si pár článku na internetu a nebo nedej bože přečíst knihu. Pokud máte funkční paměť nejen v počítači ale i v hlavě, tak znalosti nabudete velice snadno. A to jak nízkoúrovňové mikro znalosti, tak i vznešené makro znalosti.

Například zrovna teď čtu zajímavou knihu, Code Craft. Je mimo jiné o tom jak by se správně mělo programovat, jak správně psát komentáře, pojmenovávat metody, dělit kód na třídy, moduly atp. Je jednoduché si takovou knihu přečíst. Ale až teprve zkušenosti nám ji ale dovolí pochopit a docenit. A co je hlavní, až teprve zkušenosti nám umožní si uvědomit, že ty jednoduché samozřejmosti, které se v knihách dočítáme, nejsou vůbec tak samozřejmé a už vůbec ne jednoduché. Všichni vědí, že by měli psát malé třídy s jednoznačnou funkčností, všichni vědí že nemají psát špagetoidní kód, všichni vědí že by měli rozdělit svůj kód na dobře oddělené vrstvy. Ale až těžce nabytá zkušenost nás donutí se o to alespoň snažit.

Jsou to zkušenosti co se počítá. Můžu si přečíst kolik knih chci o tom jak se mají správně dělat softwarové projekty. Dokud to ale nezažiji na vlastní kůži, mají tyto znalosti malou váhu (bojím se že nulovou). Zkušenosti mají také jednu obrovskou výhodu. Málo stárnou. Když mám zažito jak psát software, jaká pravidla dodržovat a čeho se vyvarovat, je mi více méně jedno jakou technologii používám. Detaily si dokáži nastudovat.

Neplatí ale stoprocentně, že lidé se zkušenostmi musí nutně dělat architekty. Je samozřejmě žádoucí, aby design (architekturu) dělali zkušení lidé. Bez zkušeností dobrou architekturu nenavrhnete. A špatnou architekturu nespasí ani ti sebelepší programátoři. Já se ale například snažím udržovat si i ty mikro znalosti a držet se spíše na pozici programátora. Prostě mě spíš baví psát programy v Javě než ve Wordu, sedět spíš u počítače než na schůzích. Jistě, až jednou nebudu stíhat, nebo budu mít pocit, že už jsem se konečně naučil pořádně programovat, budu rád za to, že jsem za ta léta nasbíral i nějaké zkušenosti. Začnu se poohlížet po práci, kde už se nebudu muset zabývat detaily a mít mikro znalosti. Do té doby se ale budu snažit dělat se to jediné co jakž takž umím a sbírat cenné zkušenosti.