Lidé se obvykle neocitnou na vrcholku Mt. Everestu tak, že jenom bloumají kolem.
Zig Ziglar
Představte si, že chcete zdolat osmitisícovku. Co k tomu potřebujete?
Cíl
V první řadě potřebujete cíl. Vědět, že chci zdolat osmitisícovku nestačí, potřebuji vědět kterou. Nejen, že to potřebuji vědět já, potřebují to vědět všichni v týmu. Jinak se stane, že sice všichni skončíme v Himalájích, ale každý pod jiným kopcem.
Plán
Vědět, kterou horu chci zdolat nestačí, musím mít plán. Ne jeden, potřebuji jich několik. V první řadě rámcový. Musím vědět, kdy tam chci vylézt, jakým stylem tam chci vylézt a kolik na to asi budu mít peněz. Poté co v tom mám jasno, můžu plánovat detaily. Jak tam poletím, kde najmu šerpy, jak se budu aklimatizovat a podobně. Pak musím mít samozřejmě i detailní plán samotného výstupu. Jakou cestou půjdu, v kolik budu muset vstávat, v kolik musím být na vrcholu, abych měl šanci to přežít, co musím mít sebou a podobně. Je nutné si uvědomit, že čím podrobnější plán, tím větší šance, že nepřežije střet s realitou. Neznamená to ale, že nemám plánovat. Znamená to, že musím být připravený na změnu.
Zdroje
Zdolání osmitisícovky se samozřejmě neobejde bez zdrojů. Musím mít peníze na dopravu, nosiče, permity, vybavení a podobně. Hlavně ale potřebuji lidi. Musím mít někoho, kdo se v těch horách vyzná, lidi kteří umí lézt, lidi kteří umí zařizovat věci. V první řadě to musí to být ale lidé, na které se můžete spolehnout. Nesmějí mě nechat ve štychu při prvním problému.
Odhodlání
Když už se na tu zpropadenou horu rozhodnete vylézt, musíte mít odhodlání. Je poněkud trapné nad druhým výškovým táborem říci. Jé ona je tu zima a fouká. Mám hlad a píchá mě v boku. Nevrátíme se radši dolů? Tam je teplo a dobře. Stejně jsme měli radši lézt na Lhotse.
Štěstí
No a pak také potřebujete štěstí. Když bude špatné počasí, tak vám nepomůže ani svěcená voda. Sebelepší plán půjde do háje, sebelepší lidé budou bezmocní.
Důležité je si uvědomit, že potřebujete všechno předešlé. Pokud vám bude chybět jenom jedno z toho, tak se na střechu světa nepodíváte. Proč to tady vlastně píšu? Protože to samé platí i pro všechno ostatní, třeba i vývoji software.
Řekněme, že mám pomalý program a chci ho zrychlit.
Cíl
Potřebuji cíl. Zrychlení programu není cíl. Musím vědět, jestli chci zrychlit čas startu, nejčastěji používanou operaci nebo jenom celkový dojem. Můžu chtít všechno, ale pak je to stejné, jako když chci vylézt na všechny osmitisícovky. Jde to, ale musím je slézat jednu po druhé. Pokud nemám cíl, tak jsou všechny ostatní kroky zbytečné. Je to jako kdybyste se snažili jít pořád do kopce a doufali, že na nějakou osmitisícovku musíte přeci jednou vylézt. Vždyť se přeci tak snažíte.
Plán
Chcete něčeho dosáhnout? Udělejte si plán. Napište si kdy to budete chtít mít hotové, jaké kroky jsou nutné, kolik do toho můžete investovat. Postupně to zpřesňujte. Ano uděláte v tom chyby a realita se vám bude snažit podrazit nohy. Nevadí, alespoň budete vědět, jestli máte vůbec šanci cíle dosáhnout. A pokud ne, nevadí. Můžete si ještě zvolit jiný cíl nebo se poučit pro příště.
Zdroje
Stejně jako při lezení, se neobejdete bez zdrojů. Nestačí přikazovat. Nestačí říci, že je výkon aplikace důležitý. Nestačí opravdu moc moc chtít. Musíte na to dát lidi, kteří to dokážou a kteří na to budou mít čas. Jinak dopadnete jako tato slečna.
Odhodlání
Když už se rozhodnete něco udělat, tak je dobré v tom vytrvat. Ničemu moc nepomůže, když se v půlce rozhodnete, že vlastně potřebujete dělat něco jiného. Ano, občas dává smysl změnit cíl nebo upravit plán. Je ale podezřelé, když se vám to stane pokaždé. Pak asi něco děláte špatně.
Štěstí
No a pak také musíte mít štěstí. Jsou problémy které se řešit nedají, jsou okolnosti s kterými nic nenaděláte. Tak to prostě je.
Hmm, co tím vlastně chci říci? Asi jenom to, že pokud se vám něco nedaří, tak se zamyslete, jestli máte cíl, plán, odhodlání a zdroje. Pokud vám něco z toho chybí, tak je téměř jisté, že na vrchol nevylezete.
Varování: Autor tohoto článku nikdy žádnou horu nezdolal. Všechny výše uvedené rady jsou informativního rázu. Autor ani poskytovatel vašeho internetového připojení neručí za případné škody způsobené jejich následováním.
Dobře napsáno, vhodně zvolená analogie. Ještě bych doplnil, že horolezci mají stanoven bod (čas), kdy to musí otočit, aby tam nezařvali. Něco podobného to možná chce i v podnikání, mez, za kterou to už nemá smysl.
a co kdyz se ty osmitisicovky ve skutecnosti zdolavaji jinak? 😉
Analogia je dobra, moznosti vystupov su prakticky nekonecne, a za tych 60 rokov dobyvania himalaji boli uz vyskusane takmer vsetky. Od solo alpskych vystupov s 20l batohom (=bez spacaku, hop alebo trop), cesta naslepo a hladanie vystupovej cesty zo zakladneho tabora az po niekolko 100-clenne expedicie s masivnou logistikou.
“čím podrobnější plán, tím větší šance, že nepřežije střet s realitou” – vyborne, sedi asi na vsetky myslitelne aktivity co ludska bytost podnika, odskusane (nielen) v himalajach na vlastnej kozi
Pěkná analogie. I když ne pokaždý se leze na osmitisícovku. Když chci jít na Říp (ne že bych tam někdy byl), tak, myslím, stačí svačina a trochu improvizace 🙂 V běžném životě (i profesním) totiž většinou chodíme jen na výlety. Ne každý může být Reinhold Messner (můj hrdina z dětství).
A slečna 😀
Pingback: Java crumbs » Blog Archive » Nezapomeňte na organizátora