Dobrá zpráva je, že jsme vyhráli kontrakt. Špatná je, že jsme museli zkrátit rozpočet na polovinu, abychom porazili konkurenci.
Dostala se mi do rukou další zajímavá kniha. Je od pana Edwarda Yourdona a jmenuje se poeticky: Pochod Smrti (Death March). Ne nebojte, není to kniha o válečných hrůzách, je to horší. Jde o knihu pojednávající o hrůzách softwarových.
Pochod smrti je jednoduše takový projekt, jehož jeden parametr překračuje normu nejméně o polovinu. Tzn. plán byl zkrácen nejméně o polovinu, projektový tým byl zmenšen na polovinu, rozpočet byl snížen na padesát procent nebo rozsah funkcionalit a vlastností je dvojnásobný, než by byl za normálních okolností.
Ptáte se, jestli je nutné psát o takových výjimečných projektech knihu? Podle autora ano. Hned v úvodu se dozvíme, že
Projekty typu pochod smrti jsou normou, ne výjimkou.
Nechám na posouzení čtenářů jestli tomu tak opravdu je. Já nemohu soudit, protože jsem znám svým bezbřehým negativismem. V knize můžete narazit na zajímavé kapitoly o tom, proč k pochodům smrti dochází, proč se jich vůbec někdo účastní. Hodně zajímavé části jsou o politice softwarových projektů a o vyjednávání. Druhá polovina knihy mi v porovnání s první přišla méně zajímavá, je o procesech, jejich dynamice, plánování atp.
Obvykle přidávám do svých mini recenzí i výňatek, dnes tomu nebude jinak. Jde o výběr oblíbených vyjednávací her:
- Zdvojnásob a kousek přidej – Toto je trik používaný na projektech už od dob pyramid, jestli ne dříve. Použijte jakoukoliv dostupnou techniku pro odhadování, potom „racionální“ odhad zdvojnásobte a přidejte kousek navrch.
- Převrácené zdvojnásobování – Management si všiml předchozí techniky techniky a automatický snižuje všechny odhady na polovinu. Chudáci jsou pak ti projekťáci, kteří netušili, že se od nich očekávají zdvojnásobené odhady.
- Uhodni číslo na které myslím – (moje oblíbená) Uživatel nebo manažer má „přijatelnou“ hodnotu pro rozpočet, plán a podobně, ale odmítá ji říci. Když je mu předložen odhad, řekne ne, což znamená „to je moc, hádej znovu“. Takto to pokračuje, dokud hádající netrefí správnou hodnotu. A protože to je odhad hádajícího, je za něj samozřejmě také zodpovědný.
- Španělská inkvizice – Projektový manager přijde do místnosti plné hlavounů a naprosto netuší, že bude požádán o „prvotní odhad“. V tom se ho CEO zeptá: „Tak kdy čekáte, že bude systém hotov? Řekl jsem celému managementu, že bude online 13. března, nenecháte mě ve štychu, že ne?“ Pokud budete tak odvážní, že naznačíte, že 13. listopadu následujícího roku je víc realistický odhad, budete čelit výslechu několika inkvizitorů, zpochybňující váš intelekt, loajalitu a možná dokonce i vaši víru.
- Nízká nabídka – Zákazník řekne, že dostal od konkurence mnohem výhodnější nabídku. To nás nutí k tomu tuto nabídku dorovnat a často ještě trumfnout. Tato strategie přímo vede k následujícím hrám.
- Gotcha – (Mám tě, Naletěl) Tato hra je hrána jako pomsta projektového managera. I přesto že ví, že je projekt nerealistický, stejně ho přijme. Doufá v to, že až nastane čas čelit realitě (týden před termínem), bude už pro klienta pozdě z projektu vycouvat.
- Čínské vodní mučení – Spíše než čelit riziku zrušení projektu, je lepší dávkovat špatné zprávy po malých kouscích. Projektový manager řekne, že se jedna část o malinko zpozdila, další taky o trošku. Kapku po kapce dávkuje špatné zprávy. Ani jedna kapka vás nezabije, kumulativní efekt ale může být smrtelný.
- Skryté proměnné udržovatelnost a kvalita – Je to jednoduché. Dokáži dodat zákazníkovi nekonečné množství software v nulovém čase, pokud nemusí fungovat a být udržovatelný.
To je vše z vyjednávacích her. Jako obvykle jsem to trochu zkrátil a upravil, takže zájemci ať si to laskavě přečtou v originále.
Abych to shrnul, kniha je to celkem zajímavá, doporučoval bych ji hlavně projektovým managerům, kteří si myslí, že pochody smrti nastávají. I když Tanec s medvědy a Slack se mi líbily více. Programátorům a optimistům bych doporučil knihu, kterou čtu nyní, ale o té zas někdy jindy.
Řekl bych, že ta knížka trefuje do černého. Já jsem z jedné společnosti právě kvůli tomuhle odešel. Už mě nebavilo neustále opakovat ty stejné pochody smrti a už vůbec mě nebavilo hrát tyhle psychologické hry, když jem věděl, že ten konec bude vždycky stejný (ať jako realizační tým uděláme cokoliv).
Naštěstí tyhle nešvary neexistují ve všech firmách – pokud má společnost tolik zákazníků, že si může vybírat, má daleko lepší vyjednávací pozici při dohadování obchodů a nemusí se do podobných pochodů smrti pouštět. Pokud je jistota, že vedle čeká jiný zákazník, pro kterého jsou kvalita a dodržení termínů důležitější než tlaky do nereálných pozic, je život programátora a PMka hned růžovější – a výsledky spolupráce také mnohem plodnější.
Je to ovšem taky o důvěře v onoho dodavatele – někdy je potřeba, aby si zákazník uvědomil, že když mu to konkurence nabídne za polovinu, neznamená to, že to tak taky skutečně ve výsledku bude. Myslím, ale že po Čechách najdeme v dnešní době už tolik firem, které se spálily, když naletěly nereálným slibům, že teď už je možné o tomhle tématu hovořit mnohem otevřeněji.
Ahoj, diky za tip na peknou knizku – uz ji mam doma. Zdravi Tvuj byvaly kolega 🙂
Poznám len dva druhy firiem: Tam kde je pochod smrti absolutnym standardom a v podstate je to jediny sposob ako prezit na trhu. Alebo tam kde sa jedna o tak velku firmu, ze si moze dovolit ist totalnym slimacim tempom.