Včera jsem narazil na zajímavý článek o životním cyklu programátora. Stejně jako software má svůj životní cyklus, něco podobného existuje i pro schopné programátory. Skládá se z následujících fází:
Euforický – první fáze při nástup na nový projekt. Programátor je stimulován novostí práce a výzvami, které ho čekají. Tato fáze trvá dokud se programátor neseznámí s novým oborem a prostředím.
Produktivní – Jakmile se programátor aklimatizuje, jeho zájem a produktivita dosahuje vrcholu. V této fázi programátor píše nebo přebírá kritickou část systému. Tím roste jeho cena pro zaměstnavatele.
První dvě fáze tvoří takzvané líbánky, následující dvě fáze jsou částí tzv. vrtkavého (volatile) období.
Nenahraditelný – Management přijde na to, že se programátor stal nenahraditelným zbožím. Jeho cena ve firmě je na svém vrcholu. Tím stoupají i jeho odměny a management dělá vše pro to, aby si ho udržel. Programátor se cítí jako mistr světa. Tato fáze netrvá dlouho.
Naštvaný – Management začíná být naštvaný, že jediný jedinec je zodpovědný za úspěch nebo neúspěch projektu. Ze strachu začne jednat tak, jako by programátora vlastnil. Symptomy jsou jednoznačné, programátor musí nosit pager (mobil), pracovat o víkendu, mít doma internet aby mohl pracovat z domova a za žádnou cenu si nesmí brát dovolenou. I programátor začíná být naštvaný na to, že se mu management odvděčuje za jeho práci tím, že mu nakládá stále více práce. Občas tato fáze končí tím, že programátor odejde, ale často také se tato fáze usadí v rovnováze mezi tím jak firma programátora potřebuje a touhou programátora být hvězda.
Znuděný – V této fázi programátor tráví většinu času podporou, schůzkami s managementem a předáváním znalostí ostatním. Protože všechny má výzvy spojené s novým projektem a prostředím zvládnuty, je tato práce málo intelektuálně náročná a přichází nuda. Ta s sebou přináší i výrazný propad produktivity.
Neproduktivní – Je nepravděpodobné, že by se programátor vydržel nudit věčně. Něco se musí zlomit. Klasické symptomy jsou takové, že se programátor prohlíží stránky s nabídkami práce na internetu a management ho považuje za předraženého. Tato fáze končí přechodem na nový projekt nebo k novému zaměstnavateli.
Smutná historie co? Bohužel pravdivá, mám pár kolegů, na které to dost přesně sedí.
Docela trefne, zajimalo by me do jakeho veku je clovek – vyvojar povazovan za zajimaveho pro pracovni trh, mam svou praci rad ale nedokazu se predstavit az mi bude takovych 50 let, co budu umet navic oproti juniorum ? Snad nejaky management projektu kde lze vyuzit zkusenosti ale rychlou hlavu a aktualni technologie znat nebudu…
Co si myslite vy ?
To by mě taky zajímalo, co budu dělat po padesátce. Zatím to vidím tak, že se zašiju někam na školu a budu předávat své bohaté prehistorické zkušenosti mladým. Nepřipadám si jako managerský typ.
Nebo muzes udrzovat programy napsane v Jave 😉
Stejne jako ted jsou lidi, kteri udrzuji programy v COBOLu, RPG, … vetsinou jim neni 25 …
Osobně si myslím, že nemá smysl zatracovat stáří a vyzdvihovat mládí (je mi 23). Obě skupiny se mohou vzájemně doplňovat k užitku všech. Jak zmiňuje Martin, mladí mají rychlou hlavu, chrlí nápady a nejspíš nedokáží domyslet jejich celý dopad. Starší jsou rozvážnější, konzervativní a dokáží aplikovat svoje dlouholeté zkušenosti.
Důležité podle mě je, aby konzervatici nezabyli veškerou iniciativu nadšenců, ti jinak půjdou jinam, protože se to tam nedá vydržet. Na druhou stranu musejí umět mladí naslouchat. Prostě ideální kolektiv.
Moc starych a zaroven dobrych programatoru jsem zatim nepotkal, a to jsem vystridal uz dost tymu. Nechci pausalizovat, ale vetsinou se jednalo o typicke kafickare, co to zapichli co nejdriv odpoledne a nebyli schopni se nic rychle naucit a mit realtime input pri diskuzich.
Myslim, ze rychlost vyvoje novych technologii kopiruje Mooruv zakon, takze naroky na programatory jsou dnes daleko vyssi, pokud se chteji udrzet v kondicce.
Navic nesouhlasim s nazorem, ze by meli staresinove delat automaticky manazery. Neni nic horsiho, nez mit nad sebou pomaleho knechta, ktereho netrustujete a nikdy byste si ho jako sefa sami nezvolili.
Vypadá to, že to sedí. Naštěstí po poslední neproduktivní fázi následuje nevyhnutelně změna. Buď programátor pověsí řemeslo na hřebík a začne dělat něco jiného, nebo (častěji) začne nový cyklus. Myslím, že tohle není jen životní cyklus programátora, ale v podstatě cyklus jakékoliv práce.
O pracovním trhu a o práci po padesátce v IT… V Čechách je situace velice specifická. Nejstarším programátorům je zde tak 35, max 40. Starší těžko potkáte. Když je někdo potká, tak si o nich myslí, že jsou to trubky, které nikdy nic nedokázali. Dokazuje to stále ještě velmi mladé základy našeho IT. V zahraničí je situace jiná. Běžně potkávám programátory, adminy i architekty, kterým je přes padesát. A světe div se, jsou mezi nimi i ženy a navíc v poměru, který bychom u nás asi také chtěli. Možná, že vás napadá otázka, co vlastně umějí. Hodně jsem se divil, když mi jedna programátorka, které mohlo být k šedesátce, kontrolovala connect string do DB. Byl špatně, tak mi diktovala cestu ke konfiguráku na nějakém linux stroji…a VI editor…Mají hodně zkušeností, někdy to až dech vyráží…Snad se toho taky dočkáme a vyvrátíme mýtus o přestárlých programátorech.
Programatori nad 40 existuji.
Ja osobne jednoho znam. A fakt je ten, ze ho nebavi vysvetlovat mladym dynamickym uchum, ze takhle ne. Takze se poohlizi co delat jineho.
Pingback: Java crumbs » Blog Archive » Zabijáci motivace
Tak to je naprosto přesné. Sám jsem zrovna v poslední fázi, kdy už u současného zaměstnavatele končím a přecházím k jinému.
Programátor je de-facto jen poslední makáč, jako třeba dělník na stavbě. Jeho cena je momentálně vyšroubována jen a jen nesouladem mezi vysokou poptávkou a nízkou nabídkou. Otázka, co bude dělat po padesátce je stejná jako, co bude dělat po padesátce zedník. Co by. Buď bude dál stavět cihlu k cihle (objekt k objektu), za cenu, kterou mu na tom budoucím trhu práce nabídnou, anebo bude v invalidním důchodu, anebo se stane mistrem a bude řídit mladší “zedníky”, anebo změní obor a bude dělat něco úplně jiného.
U nás ve firmě dělají dva oraclisti nad padesát. Oba mají matfyz a mají vysoký skill v oblasti RDBMS, PL/SQL. A oba jsou rádi, že tu práci mají, protože tempo, které zvládají dvacetiletí kluci už oni prostě nedávají. Jinou práci by sehnali dost blbě – všude chtějí mladé studenty, anebo absolventy, protože ti se nechají ždímat za pár šupů a jsou za to ještě vděční. Ti jsou schopní makat 16, 18 hodin denně, včetně víkendů.
Ten cyklus je popsán hezky, ale funkční je jen do doby, než si programátor uvědomí, že všude je to stejné, s penězi už se dostal na vrcholek a žádné zvláštní výzvy ho už nečekají, protože svět se neřídí objevitelskou vášní, ale firemními procesy, které jsou dost nudné.
Ad cena programatora – je vysoka, a este dlho tak zostane. Offshore nefunguje, to je znama vec, a vzdy ked sa to skusi tak su vysledky podobne. A ti hore si to dobre uvedomuju, inak by v europe nebol jediny programator. Nearshore je iba jemnejsia variacia toho isteho, ceny vyssie, vysledky vacsinou podobne alebo kusok lepsie. Tam zmenu nevidim.
Je sice kvantum novych absolventov, ale takisto ti najlepsi byvaju “odmeneni” viac manazerskymi poziciami (typicky PM), a vacsinou sa kvoli $$ nechaju na to ukecat (ak ma niekto na krku hypo & dieta tak sa niet co divit).
Skor si myslim ze sa tu postupne namontuje viac a viac cinanov, indov a podobne. Platy sa ustalia (v zapadnej europe kus klesli), ale stale budu luxusne (v porovnani s inymi vysoko intelektualnymi profesiami). Proste je dobry cas na to byt programatorom 🙂
Ja si myslim ze programatori uz na svem vrcholu byli. Staci se kouknout na tu mzdu co se za jejich praci nabizi http://www.pracomat.cz/profese/programator . Jsou tam mista za 100 000 Kc, ale vetsi platu je tak 20 – 40 000 a to jeste pokud maji x let praxe. Navic skoly chrli tisice novych programatoru kazdy rok, coz jejich cenu na trhu prace take trochu snizuje.