Možná jste si všimli, že fanoušek knih z dávnověku softwarového inženýrství. Jednou takovou knihou je i Peopleware jejíž autoři jsou Tom DeMarco a Timothy Lister. První vydání zdobí letopočet 1987. Z názvu můžete soudit, že je to kniha především o lidech. Mohl by ji charakterizovat následující citát:

Hlavní problém naší práce není ve své podstatě ani tak technologický jako spíše sociologický.

Jednotlivé kapitoly popisují problémy, s kterými se naši předci potýkali v dobách temna. Zajímavá je například část druhá, která popisuje pracovní prostředí. Představte si, že tenkrát lidé pracovali v prostorech zvaných openspace. Myšlenka byla taková, že se ušetří spousta peněz tím, že se nacpe co nejvíce lidí na co nejmenší místo. Nějak jim nedošlo, že tím ohromě snižují produktivitu práce lidí, kterým platí dost velké peníze. Zajímavá jsou následující čísla. Vývojář obvykle pracuje

30% času sám
50% času s kolegou
20% času s dvěma nebo více lidmi.

Z toho nám plyne, že 30% času nám hluk vadí a 70% času ho generujeme. Čím více máme lidí na menším místě a čím méně je přepážek mezi nimi, tím méně toho udělají. Jaké štěstí, že v dnešní době už si management umí spočítat, že ztráty způsobené sníženou produktivitou jsou větší než peníze ušetřené na kancelářském prostoru. Jinak bychom si museli postesknout:

Existuje milión cest jak ztratit pracovní den ale neexistuje ani jedna jak ho získat zpět

Další části jsou už dnešku přeci jenom blíže. Jsou o lidech a ti se tak rychle nemění. I když i zde se najdou výjimky. V dávných dobách někteří manažeři žili v iluzi, že jsou všichni lidé stejní. Že jsou něco jako součástky stroje, kde je velmi snadné jednu součástku vyjmout a místo ní strčit stejnou, která okamžitě začne dělat práci té předchozí. Chtěli prý dokonce aby se lidé stejně oblékali – říkali tomu dress code. Dnes už se naštěstí všichni poučili a vědí, že v různorodosti je síla a drobná výstřednost není na překážku.

Celek je víc než jen souhrn všech částí.

Hodně zajímavá je i z pohledu dnešní osvícené doby část čtvrtá – o týmech. Autoři v ní tvrdí, že mít sehraný tým je to nejlepší co se vám na projektu může stát. Když lidé vědí co mohou od sebe navzájem očekávat, když si rozumí a hlavně když je baví pracovat dohromady. Prý je to ta nejlepší motivace. Já osobně bych souhlasil. Pokud jste ale manažer a máte opačný názor, předkládají několik rad, jak tým zaručeně rozbít. Vyberu jich jen pár:

Byrokracie – pokud chcete rozbít tým, je nejlepší je zahrnout hromadou papírů
Fragmentace času – pokud nechcete aby se vám tým semkl, je dobré nechat lidi dělat 20% času na jednom projektu, 30% na druhém a 50% na třetím
Přikrášlené termíny – nerealistické termíny u kterých není vidět, proč všechno musí být hotovo před zvoleným datem. Nejlepší způsob jak lidi demotivovat
Přesčasy – vhodné kombinovat s předchozím. Vždy se nejde jedinec, který nebude moci nebo chtít dělat stejně přesčasů jako ostatní. Můžete si být jisti, že se vám z toho podaří vykřesat krásné negativní emoce, které zajistí, že se tým nesehraje.

Dovolil bych si ještě jednu osobní radu na závěr: Okamžitě po projektu je potřeba tým rozdělit tak, aby se už nikdy nesešel.