Converting RxJava Observables to Java 8 Completable future and back

April 28th, 2015

I have been working on a small project that converts between different types of Java futures. The most challenging conversion is from/to RxJava observable. The reason is simple – RxJava observable is quite different than let's say Java 8 CompletableFuture. Observable can produce multiple values, future can handle at most one, observable revolves around non-blocking push paradigm, futures mix blocking and non-blocking approach into one API. Nevertheless, the conversion is quite straightforward.

Let's say that we want to create a CompletableFuture that handles first item of an bservable. It's quite simple.

public class ObservableCompletableFuture<T> extends CompletableFuture<T> {
    private final Subscription subscription;
    public ObservableCompletableFuture(Observable<T> observable) {
        subscription = observable.single().subscribe(
                this::complete,
                this::completeExceptionally
        );
    }

    @Override
    public boolean cancel(boolean mayInterruptIfRunning) {
        subscription.unsubscribe();
        return super.cancel(mayInterruptIfRunning);
    }
}

We extend CompletableFuture and then we just subscribe to the observable. Subscribe method accepts two actions. The first will be called when an item is produced, the other one upon error. By calling single() method on Observable we make sure that at most one item will be produced.

The only thing missing is to unsubscribe upon cancel.

What about the opposite direction, if we want to convert CompletableFuture to Observable? It's simple as well.

public class CompletableFutureObservable<T> extends Observable<T> {
    CompletableFutureObservable(CompletableFuture<T> completableFuture) {
        super(onSubscribe(completableFuture));
    }

    private static <T> OnSubscribe<T> onSubscribe(final CompletableFuture<T> completableFuture) {
        return subscriber -> {
            completableFuture.thenAccept(value -> {
                if (!subscriber.isUnsubscribed()) {
                    subscriber.onNext(value);
                    subscriber.onCompleted();
                }
                }).exceptionally(throwable -> {
                if (!subscriber.isUnsubscribed()) {
                    subscriber.onError(throwable);
                }
                return null;
            });
        };
    }
}

We just have to describe what to do if someone subscribes to the observable. We just register two callbacks on the CompletableFuture. The first one using thenAccept calls onNext and onCompleted when the CompletableFuture value is ready. The other one calls onError in case of error. Please note that we do not cancel the future if the subscriber unsubscribes. We can not do it, since we do not know how many subscriptions are registered. And even if we knew, we do not know how the future will be used.

Apart from that, the implementation is pretty straightforward. Please note how helpful the lambdas and method references are, without them the code would be much more verbose. If you are interested in the details, do not hesitate to check the code.

Práce = úkoly + kaizen

February 27th, 2015

Na tento vzorec jsem nedávno narazil v knížce Lead with Respect. I když je to takový překladatelský oříšek, v originále job = work + kaizen, tak myšlenka za ním je jednoduchá. Naše práce se skládá ze dvou stejně důležitých částí. Jednou je plnění úkolů, samotná pracovní činnost, to za co nás platí. U programátorů je to programování. To je jasné. Na co se ale často zapomíná, je druhá část, neustálé zlepšování se – kaizen. To by také mělo být nedílnou součástí pracovního dne. Důvod je jednoduchý. Věci mají tendenci se samy od sebe zhoršovat. Náš skvělý kód se nějakým zázračným způsobem přes noc zkazí. Technologie se posouvají vpřed. Lidi zapomínají. Co včera platilo, dneska už neplatí. Co včera fungovalo, dneska už nefunguje. Proti těmto tendencím musíme vědomě, systematicky, dennodenně bojovat.

I když ten vzorec platí stejně dobře pro jednotlivce jako pro celé firmy, chtěl bych se zamyslet nad tím, co to znamená pro scrumový tým.

Co jsou úkoly je jasné. To jsou věci z backlogu, věci, které po týmu někdo chce. Kde je ale ten kaizen? Je to ta retrospektiva jednou za čtrnáct dnů? Těžko. Smutnou pravdou je, že kaizen v mnoha týmech chybí. Není se čemu divit, ono je to takové nehmatatelné a těžko popsatelné. Vždyť na to ani nemáme pořádné slovo. Je ohromě snadné sklouznout do stavu, kdy tým jenom plní úkoly, které mu přichazí z backlogu. Vždyť to je důvod, proč ten tým vůbec existuje.

Takže se nemůžeme divit, když si někdo myslí, že by úplně všechna práce měla být v backlogu. Včetně refaktoringu, vylepšování infrastruktry nebo zlepšování testů.

Mě připadá, že je to lepší dělat jinak. Je mnohem jednoduší zařídit, aby měl tým na kaizen čas. Dá se snížit zátěž (velocity) týmu tak, aby měl ve většině sprintů časovou rezervu a tím pádem čas na kaizen. Co si ve zbylém čase bude tým dělat, je jen na něm. Může refaktorovat, zlepšovat automatizaci, něco si zkoušet, učit se. Je to oddělená část rovnice, product owner rozhoduje o úkolech, o kaizenu si rozhoduje tým sám. Proč? Protože tým nejlíp ví, kde ho tlačí bota. Je to samoorganizující se tým, proč by mu měl někdo kecat do toho, jak se má zlepšovat?

Snížení zátěže týmu je ta jednodušší část. Ta těžší část je naučit se to zlepšování samotné. Většina lidí to jednoduše neumí (mě nevyjímaje). U refaktoringu je to jednoduché, z ošklivého kódu udělám hezčí. Co ale takové to zlepšovaní procesu, toho jak fungujeme jako tým, ten původní význam slova kaizen? To jsme nikdy nedělali, nikdo nás to nikdy neučil a ošklivě v tom tápeme. Plnění úkolů je mnohem jednodušší a uspokojivější. Proto si musíme neustále připomínat, že práce = úkoly + kaizen.

Agile je světonázor, co s tím?

January 14th, 2015

Světonázor je více či méně koherentní chápání podstaty reality, které pomáhá jeho držitelům interpretovat nové informace ve světle jejich předsudků. Střety mezi světonázory nemohou být ukončeny jednoduchým odovláním se na fakta. I když se soupeřící strany shodnou na faktech, nemusí se shodnout na závěrech kvůli rozdílům v předpokladech. Michael Lind

Každý z nás má nějaký světonázor. Někdo věří, že existuje Bůh, někdo že ne. Někdo věří, že svět bude bezpečnější, když budeme mít všichni bouchačku, někdo že ne. Někdo věří, že funguje evoluce, někdo věří, že byl svět stvořen za šest dní. Podobných příkladů si určitě sami vymyslíte spoustu. Na světonázoru je zajímavé to, že je to něco uvnitř nás, na co mají fakta a realita velmi malý vliv. Naopak, světonázor ovlivňuje to, jak realitu vnímáme. Navíc je hrozně těžké si představit opačný pohled na věc. Říkáte si, jak se ten druhý může tak moc mýlit v tak evidentní věci.

Včera mi došlo, že agilní přístup je taky světonázor. Někteří lidé prostě věří tomu, že lidi jsou důležitější než procesy. Že je potřeba dělat chyby, abychom se mohli učit. Že je potřeba dát lidem autonomii, aby ze sebe mohli vydat to nejlepší. Jednoduše věří ve spoustu věcí. Když v ně věří, tak vidí spoustu příkladů, které jim ten pohled potvrzují. Nejen to co vidí kolem sebe, ale i každá knížka, každá přednáška jim říká, že mají pravdu.

Pak jsou ale lidé, kteří mají jiný světonázor. Věří, že je lidi potřeba řídit, říkat jim jak dělat svoji práci. Že je nejdůležitější, aby bylo všechno standardizované a zaškatlukované. Tito lidé zase vidí spoustu důkazů pro to, že mají pravdu oni.

Bohužel rozdíly ve světonázorech vedou ke sporům. Navíc k takovým, které se špatně řeší. Představme si, že někdo udělá chybu. Člověk s agilním přístupem by měl začít pátrat po příčinách. Měl by to brát jako příležitost k učení. Pro člověka s opačným pohledem na věc, jde o selhání, které je přirozené řešit procesem. Když se ho zeptáte, jestli si zkusil přesně pojmenovat ten problém a odhalit příčiny, tak se na vás kouká jako na blázna. Vždyť stačí napsat do dokumentu, že se lidi mají chovat tak a tak, a oni se tak chovat začnou. Když nepomůže dokument, tak kontrolní mechanismus zabere určitě. Proč to zbytečně komplikujete?

No jo, ale co s tím? Jelikož jsem známý průkopník slepých uliček, tak vám řeknu co nezabírá.

Logická argumentace
S tím jsem hrozně bojoval. Pořád jsem si myslel, že když to dokážu dost dobře vysvětlit, tak přeci musí pochopit, že mám pravdu. Vždyť je to tak evidentní. Bral jsem jako svoje selhání, že nedokážu předat to, proč musíme dát lidem co největší autonomii. Teď mi došlo, že jsem měl stejnou šanci na úspěch, jako kdybych chtěl Václavu Klausovi dokázat globální oteplování.

Ostrá letáková kampaň

Když to nedokážu vysvětlit já, tak to nechám na autoritách. Stačí kolegům jenom podstrčit knížku nebo jim pustit video a oni pochopí, že jak moc se mýlí. No jo, ale když jde o střet světonázorů, tak to nemůže zabrat. Naopak, často to pochopí „špatně“ a nejdou si tam důkazy pro to svoje. Dochází mi, že jsem působil jako Jehovista – úplně se vidím jak stojím u východu z metra a mám stojan s publikacemi o agile zdarma.

Takže vím co nefunguje, bohužel ale nevím co funguje. Lidi svůj světonázor můžou změnit, ale musí to vyjít z nich, zevnitř. Jediné co mě napadá je naučit se s tím žít a jít příkladem. Neznamená to, že radostně přijmu jakýkoliv proces, ale snad budu víc chápat, jak někdo tak chytrý, může přijít s věcí, která mi vůbec nedává smysl. Jednoduše má jiné vnímání reality.